Dva veřejní činitelé se obrátili s apelem na Bohuslava Sobotku. Petr Pithart ho se zjevnou sympatií vyzval, aby měl odvahu být i s voliči otevřený a pravdivý, jako byl v rozhovoru s ním, kdy se Pithartovi zjevil úplně jiný Sobotka, než je ta jeho veřejná maska zde.

Pak se s menší, ale stále deklarovanou sympatií přidal Jiří Zimola: „Pan Sobotka je ve svých názorech naprosto konzistentní. Má liberálnější přístup k těmto skupinám, k ochraně menšin. Neříkám, že je to špatně. Možná by ale bylo také dobře vyjít mezi lidi a ptát se jich, jestli je zrovna tohle, co je opravdu trápí. Jestli to spíše netrápí některé pražské levicovější voliče a jestli to trápí lidi u nás na jihu v Horní Dolní.“ zde

Představme si, že Sobotka takhle stojí mezi lidmi v Horní Dolní, ptá se jich, poslouchá a pak začne mluvit sám. Po pravdě. Jak to skutečně je.

Oni mu říkají, že všechno stojí za starou belu, protože neseženou práci, a když ji mají, tak s nimi majitelé zacházejí jako s onucí. Že musí jezdit za kopečky, aby si vydělali. Že chtějí víc peněz. Že ta jeho partaj je na dvě věci, když jim nedokáže zajistit ty jistoty. A že na politiku kálejí, chtějí někoho, kdo jim udělá líp.

Sobotka by mohl donekonečna opakovat, jaké pokroky na sociálním poli udělala vláda, když plnila program soc. dem. To by byl obvyklý postup. Anebo by mohl odhodit masku a říct, že dělají, co můžou, ale že nevládnou sami. Musí denně odklízet klacky pod nohama od jednoho z největších majitelů v republice. Proč? Protože ho lidé, třeba zrovna ti, co teď Sobotkovi spílají, zvolili a volí dál, když chtějí někoho, kdo slíbí cokoliv, jen ať zní dobře a ne moc chytře.

A kdyby se náhodou v té Horní Dolní prodral k premiérovi člověk, kterého trápí věci, jež Zimola z jakéhosi důvodu přičítá pražským levicovějším voličům, a začal mu vyčítat impotenci vůči prezidentovi, který zrazuje spojenecké zájmy země, a benevolenci k nacionalistům v ČSSD? Pravda by zněla asi takto: máme většinu příznivců, kteří jsou na stejné vlnové délce jako prezident a nacionalisté anebo nejsou s to pochopit, co se doopravdy děje doma a ve světě. A já jako šéf strany je nesmím ztratit.

Po těchto chvílích odvahy a pravdy by nejspíš zůstal Sobotka na náměstí sám. Lidé by šli hledat někoho, kdo je potěší. Třeba tím, že v brzku bude líp.