Článek
Ve většině zemí od nás na západ mají lidé možnost posoudit práci zastupitelů, protože ti alespoň částečně rozhodují o místních daních, jež se kraj od kraje liší, a mají tudíž srovnání, zda se u nich hospodaří hospodárně nebo ne.
Přesto i tam, stejně jako u nás, je regionální politické klání silně ovlivněno celonárodním postavením stran a regionální osobnosti musí na rozdíl od voleb obecních většinou nějakou stranu zastupovat. Zvláštní je český fenomén, že velmi často bez stranické příslušnosti. Pokud se tedy nepřihodí nic drastického ani překvapivého, máme sice mlžný, ale v hlavních obrysech čitelný obraz příštích všeobecných voleb.
Vyhráli anonisté a prohráli soc. demokraté, konsolidovali lidovci, občanští demokraté a jakžtakž i okamurovci. Propadli komunisté, ale deset procent budou mít jistých, dokud nevymřou. Topáci s nenáviděným Kalouskem bez nastrčené figury kdysi oblíbeného knížete a bez starostů nyní opouštějí dvoranu politiky. Ostatně i to je symptom doby.
Umělé strany, stvořené svými tvůrci ad hoc na poptávku a na momentální vlně společenské nálady, bez hlubších ideových kořenů, voličům sice nevadí, mají ale nutně úspěch jen dočasný jako pěna dní.
Babišovo ANO – ani strana, ani hnutí, zaštítěna vlastnictvím segmentu médií a poněkud záhadnou popularitou magnáta, jenž slibuje státní zakázky bez korupce a státní správu, kde se maká jako ve firmě, by tedy podle logiky této krajské generálky mělo vyhrát za rok celostátní volby, možná s 20–23 procenty. Socdemáci druzí, ovšem kdo ví, jestli získají víc než 15–17 procent, ostatní kolem deseti – lidovci, komunisté a kupodivu i ODS jsou zakotveni v historii. Okamura bude rád, projde-li s pěti body, nedojde-li k další imigrační kalamitě, jež by mu nahrála.
Ponaučení? Bodují osobnosti, vzal ďas partajní program, někdy lidové (Čunek, Kubera, Zimola, Drábová), někdy podivné (Okamura, Babiš). Za propad sociálních demokratů může jistě strnulá tvář a ledový charakter předsedy Bohuslava Sobotky. V příštích volbách skončí.
Vyprázdněnost malé české politiky nepřekvapuje. V západní Evropě se formuje nová konstelace sil. Strany hlavního liberálního a unionistického proudu, multikulturalismu a politické korektnosti se programově sžily, takže vytvořily vládu jedné strany, oligarchie (Švédsko, Německo, Nizozemsko, Rakousko) – a proti nim stojí roztříštěná opozice nacionalistů a levicových extremistů. Ta jejich jednotu pomalu nabourává. Pravice bude nacionálnější, levice extrémnější. Obě se budou vymezovat vůči Unii. Češi zatím čekají za bukem, jak to dopadne.
Alexander Tomský
Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.
Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.
Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.