O svátek demokracie se bohužel nejedná, pokud jsou volby každý rok. Naopak vysoká četnost voleb a volebních kampaní demokracii ničí. Vezměte si jen Německo na začátku třicátých let, kdy byly volby každou chvíli. Vlády padaly jedna za druhou, země byla vybičovaná agresivními kampaněmi.

Volby mají smysl, když o něco jde. Stojí proti sobě opačné síly. Vítěz má mandát vládnout a změnit zemi dle svých slibů a plánů. A má na to čtyři či pět let. Třeba v USA teď jde o hodně.

A u nás v krajích? Co spojuje lidi někde od Rakovníka s lidmi z Kutné Hory, krom toho, že jsou taky Češi? Nic. Kde je přirozená hranice Královéhradeckého a Pardubického kraje nebo Kraje Vysočina? Kraje taky nic neřeší, jen buzerují střední školy, dotují, jmenují, něco postaví, a hlavně zaměstnávají úřednictvo. Těch deset let kraje (byly zrušeny po revoluci v roce 1990, ale to jich bylo jen osm, pak zase vznikly v roce 2000 v počtu 14) nikomu nechyběly.

Byl třeba okresní (v Praze obvodní) školský úřad, jako část státní správy. Zaměstnával pár lidí, bylo to blízko. Teď máme 14 obřích krajských ministerstev školství.

Vše je vidět na volebních kampaních, kde chybí jakékoli téma, protože kraje žádné téma nemají. „Jsem Středočech!“ „Aby se nám v kraji dobře žilo.“ „Žiju tady s Vámi.“ „Podporuju, ať nám postavěj (myšleno asi Pražáci) novou dálnici.“, „Já to taky podporuju.“ „Ať žije zdravotnictví na Vysočině, to nikomu nedáme.“ Takováto hesla měly všechny partaje odprava doleva a zdola nahoru (jedna strana i od západu k východu).

Maličko větší krajský smysl má heslo: „My nebudeme na kraji krást jako ostatní.“ Problém je, že se to dá použít jen jednou, dokud jste nikdy na kraji nevládli. Ale zabírá to. Nejmenovanému hnutí to vyneslo první místo. Naopak smysluplné heslo „Zrušme kraje“ – se do krajské kampaně bohužel velmi nehodí.

Přirozený je stav: občan–rodina–obec–stát. Nic nad tím, nic mezi tím. Lidé to cítí, proto při volbě místního starosty je účast vysoká a teď 2/3 lidí zůstaly doma, a když se volí do EU – je voličů ještě méně.

Asi teď namítnete, že takhle kritizuju proto, že strana, jejímž jsem členem, moc neuspěla. Ale neuspěl nikdo. Vážně.

Komunisté ztratili spoustu hlasů a procent, přestože účast byla mizivá. Do krajských koalic by sice před volbami skoro nikomu nevadili, ale teď vadí, už nemají ty hlasy. Fiasko.

Jejich bývalý hlavní krajský koaliční partner – ČSSD – zažil obrovský debakl na všech frontách. A přitom krajské volby jsou pro takovouto stranu ideální. Něco se rozdává, ředitelé nemocnic a škol se jmenují do funkcí, otevírá se nová čistička, rozdělují dotace… Nižší procenta měla ČSSD naposledy za předsedy Horáka, než ji sjednotil Miloš Zeman.

Sociální demokracie pro bohaté lidi, vystupující v posledních letech pod názvem TOP 09, získala něco přes tři procenta. Fiasko. Když se původně normalizační národně-frontovní lidovec a dlouholetý politický matador ve všemožných koalicích a funkcích pokouší stát se strážcem odkazu Václava Havla a patronem čisté politiky a demokracie – je to velké sousto i na tak ryzí politický a rétorický talent, jakým pan Kalousek disponuje.

ODS dosáhla skoro 10 %. Skoro. Ale tahle strana není stavěná jako středový přívažek do nějakých koalic. Tohle místo už po staletí drží v této kotlině lidovci. Větším varováním je, že občanští demokraté ztratili velká města (Zlín, Liberec, Olomouc, Brno, Hradec Králové atd. – vše pod 10 % a někde hluboko) a výsledky zachraňují slušní a výrazní lidé (často starostové) z menších měst a obcí. Ve velkých městech, kde lidé volí jaksi celostátně – to bylo fiasko. Neb ODS vždy v historii opírala volební výsledky o velká města.

V televizi moc nejásal ani pan Babiš. Není divu. Kampaň byla zdaleka graficky i jinak nejvýraznější. Vidina moci a peněz nalákala na kandidátky řadu vlivných lidí – ředitelů nemocnic nebo fabrik. Největší soupeř, po kterém šli, ČSSD, utrpěl debakl. A při třetinové účasti – 20 %? Tedy jen každý patnáctý volič se nechal nalákat až k urně? To při vzrůstající „proti všem“ pozici a balistické trajektorii celého projektu – trochu smrdí zenitem a otázkami, jak to držet v dalších letech.

Vítězem se mohou cítit Starostové a nezávislí, ale to z příčiny, že v krajích nejde o žádná reálná politická témata. Tak stačí dobrý název. Kdybych byl volební stratég, nasadil bych na ně hnutí „Lékaři a učitelé Vysočina“ nebo „Fotbalisti, myslivci a hasiči Karlovarsko“.

Podobně se nedají hodnotit různé účelové krajské volební koalice. Byť „křesťané“ jsou bezesporu velmi úspěšným účastníkem voleb.

Druhým je pak SPD/SPO, která jako jediná dokázala reálně fungovat a zabodovat ze všech mnoha protestních stran.

Celkově tedy jde říci, že nevyhrál nikdo, spousta hlasů leží na ulici a výsledky dalších voleb jsou nejisté. Existuje zde potenciál pro změny či přepsání politické mapy. Kdo ho využije?