Nejlépe se psalo, když mě něco rozzuřilo. Rozzuřilo svou nelogičností, růstem ouřadování a byrokracie, buzerováním normálních lidí. Hlavně mi bylo líto, kolik lidí se bude muset zabývat a zdržovat nějakou novou šíleností. Lidí, kteří by mezitím mohli něco vytvořit. Vytvořit ve smyslu, že normální je pracovat, a nikoli čerpat. Nebo by místo toho třeba mohli vzít dítko na kolena a přečíst mu pohádku. No nic.
Teď bych už mohl psát snadno tak asi pět komentářů denně, a všechny na téma „pomatenej svět“ a „konec zdravého rozumu“.

Dnešní téma mě zaujalo cestou autem z jedné besedy s učiteli. Poslouchal jsem tuším Radiožurnál. Na větší vzdálenosti mi už odrhovačky (100 stejných písniček furt dokola na všech větších stanicích) lezou krkem, nějaké hard & heavy z CD moc nekoresponduje s umírněnou jízdou osmdesátkou na uzavírkách po dálnici (a unavuje), na vážnou hudbu potřebuju klid a soustředění (u toho nemůžu řídit) a takovej „profík“, abych poslouchal country, zas ještě za volantem nejsem. Nejradši proto poslouchám mluvené slovo. No, a každou chvíli jsou zprávy.

Hlasatelka čte: „Pražané žalují ministerstvo životního prostředí kvůli znečištění vzduchu.“

Cože??

Takže zaprvé – Pražané? V rádiu „za Pražany“ hovoří slovensky jakási právnička či aktivistka. Dle internetu za celou akcí stojí právníci z Frank Bold (bývalý Ekologický právní servis) propojení s různými nátlakovými organizacemi typu Rekonstrukce státu. Nejedná se tedy o žádné obyvatele Prahy, případně zastupové Magistrátem, do kterého Pražané volí – ale partičku aktivistů a právníků.

Zadruhé, ovzduší?

Kvalita ovzduší je asi tak 50x lepší než před třiceti lety. V Praze a leckde v severních Čechách dosahovaly hodnoty oxidu síry přes 2000 mikrogramů, smrad byl přímo cítit, města byla celou zimu ponořena do podivné mlhy, kvůli kyselým dešťům umíraly hromadně lesy v Krušných horách, Lužických, Jizerkách i Krkonoších. Občas býval zákaz vjezdu aut do centra města. Kvalita vody dtto – že by se někdo koupal ve Vltavě nebo v Labi v Děčíně? Ani náhodou. To by se v tom spíš tehdy mohly vyvolávat filmy.

Jo, oxidy dusíku klesly méně výrazně, neboť aut je mnohem víc, byť kvalitnějších. Ale i velmi přísné limity (data ČHMÚ z roku 2013) byly krátkodobě překročeny z 90 stanic jen na čtyřech dopravně exponovaných místech ve velkých aglomeracích. Na žádné však nebyl dosažen maximální povolený počet 18 překročení za rok. Nejvíc – Praha, Legerova ulice – šest překročení, Smíchov pak dva. Takže přísné limity překračuje (jen občas) Legerova ulice, přičemž jde o úzkou ulici narvanou čtyřmi pruhy aut a obklíčenou vysokými domy. Třeba ve Stromovce nebo na Petříně nebo na kraji města – je situace řádově lepší. Fakt apokalypsa, přichází Ptuluhu a věčná temnota.

(Klidně si data najděte, jsou vesměs veřejně přístupná jak přes Statistický úřad, tak ČHMÚ.)

Zatřetí – proč žalovat ministerstvo? Já nemám sebemenší sympatie pro ministra mgr. Brabce. Ale vláda pochází z voleb, opírá se o většinu v Poslanecké sněmovně. Neboli pokud by „Pražany“ či kohokoli jiného nejvíc ze všeho vytáčely pomalu klesající emise dusíku – jistě to projeví u volební urny a ministerstvo životního prostředí se změní a třeba zakáže auta v Praze úplně. Já volební lístek strany s takovým programem sice radši sežeru, než bych pro něco takového hlasoval, ale pokud bude takových lidí hodně/většina – třeba to bude. A limity pak nebudou překročeny ani v Legerově ulici.

No a teď si ty tři body shrňme a podívejme se na to zdravým rozumem.
Buď jde v žalobě i nějak o peníze (to v rádiu neříkali), pak asi sledujeme pokus o podvod organizované skupiny a příslušné orgány by měly neprodleně konat.

Nebo jde o jakýsi mimoparlamentní nátlak na úřad výkonné moci, aby nějak rozhodoval. A pak – viz výše – jde o zmatečnou věc ze všech úhlů pohledu. A o věc nedemokratickou.

Hlasatelka však čte zprávu nevzrušeným hlasem. Asi stylem, jak když za bolševika četli, že se  plán v resortu stavebnictví překročil o 3,5 procenta.

Koneckonců zbývající zprávy nejsou o moc lepší, ale nemůžu psát pět komentářů denně.