Článek
Počet útoků vzrostl o více než polovinu. Skutečný počet šéf londýnské policie Howe odhaduje vyšší. Ne všechny napadení, urážky a útoky jsou totiž hlášeny policii. Číslo navíc odpovídá také statistikám uveřejněným policejní centrálou celého Spojeného království. Součástí čísla je fakt, že oproti minulosti se stále častějšími oběťmi se stávají občané ze zemí střední a východní Evropy. Češi, Poláci, Slováci, Rumuni a další.
Podle policie je nabíledni souvislost mezi kampaní odpůrců členství v Evropské unii a následným násilím. Počet útoků dosáhnul vrcholu v letních měsících. V září se mírně snížil, stále se ale nedostal na hodnoty před hlasováním o brexitu. I kdyby se ale statistiky nakrásně dostaly na předreferendové hodnoty, mrtvému Polákovi Arkadiuszi Jozwikovi život nevrátí. Umřel v nemocnici po napadení partou výrostků, kterým bylo záminkou to, že mluvil polsky. Tomu se říká zločin z nenávisti, protože je založený na původu.
Není to rasismus, protože rasy byli stejné jak útočníci, tak oběť. Stejně tak případné uklidnění situace po horkých měsících, které není jisté, nevrátí bezesné noci těm přistěhovalcům, kteří ve svých poštovních schránkách nacházeli vzkazy „ať táhnou“, protože jsou „východní verbež a špína“. Zdali byla nedávná vražda českého občana motivována nenávistí k Východoevropanům, nebo ne, to zatím nevíme.
Důležité je, že lidsky uvažujícím a tolerantním obyvatelům ostrovní monarchie musí být stydno, když se plní světová média popisem národnostně motivovaného násilí vůči lidem z jiných částí Evropy. Osobně mi jich je líto. Vím, že s extremisty nemají nic společného. Z celé situace však plyne poučení. Podporovatelé brexitu používali ve své kampani argumentaci, která se rozmáhá napříč kontinentem. Ve věcech každodenního života, v otázkách ekonomiky, vzdělání nebo zdravotnictví mlčeli, mlžili nebo lhali. Vše si ale vyspravili vzbuzováním nenávisti vůči lidem, kteří - jak řekl nový londýnský starosta - „přišli, aby pracovali“.
I v České republice nyní stojíme před volbami, ve kterých máme vybrat představitele pro vedení krajů. A také část senátorů. Množí se strany jako houby po dešti, které své nedostatky ve věci programové zakrývají odporem tu k lidem jiné víry, tu jiného původu. Jedni také straší Ruskem, jiní Spojenými státy, další Bruselem nebo Berlínem. Při vědomí, jak se může nenávistná rétorika zvrtnout, je načase ukázat, že záleží na člověku, jaký je, a ne na jeho původu. A přednostně vybrat ty, kteří mají program pozitivní, uskutečnitelný a věnují se politické práci, místo hraní na nejnižší struny lidské duše. V cestě za mocí využívají lidský strach a nespokojenost.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.
