KOMENTÁŘ: Bludný kruh sankcí KLDR nezastavil, možná má pravdu Trump - Alex Švamberk

Když KLDR před deseti lety provedla první jaderný test, mnozí pochybovali, jestli šlo o jaderný výbuch, i když severokorejští vyjednavači už v roce 2003 oznámili, že bombu mají. Na KLDR byly uvaleny sankce, které měly hlavně zabránit tomu, aby mohl Pchjongjang dále rozvíjet svůj jaderný program a vyvíjet balistické rakety.

Od té doby uskutečnila KLDR další čtyři jaderné výbuchy, přičemž mohutnost náloží rostla.

V roce 2012 se Severní Koreji jako desáté zemi na světě podařilo vlastními silami vynést umělou družici. Další vypustila letos v únoru. Závažnější je ale pokrok ve vývoji balistických raket. Od letošního léta odpálila několik balistických raket Rodong a Musudan. Druhá, kterou se letos podařilo úspěšně vypustit vůbec poprvé, je nebezpečnější, doletěla do vzdálenosti 400 km. A vzhledem k tomu, že vystoupila do výše 1400 km, je podle expertů pravděpodobné, že má dosah minimálně 2000 km a ohrožuje celé Japonsko.

Loni také KLDR poprvé odpálila raketu z ponorky, což od té doby zopakovala pětkrát. Poslední střela KN-11 ulétla 500 km. Rakety vypouštěné z ponorek jsou nebezpečnější, protože se jim lze hůře bránit.

Navzdory sankcím udělala Severní Korea velký pokrok ve vývoji jaderných zbraní i jejich nosičů. Za jakou cenu, to jasné není, od nástupu Kim Čong-una je režim ještě uzavřenější, než byl dříve. O tom, že se lidu nedaří dobře, nelze pochybovat, navzdory obvyklým masovým oslavám. Na konci března stranický list Rodong Sinmun vyzval obyvatele, aby se připravili na další „namáhavý pochod“, což byl termín používaný v devadesátých letech během hladomoru. V zemi byla na jaře vyhlášena sedmdesátidenní kampaň loajality vyzývající k šetření potravinami.

Přesto se však nezdá, že by se lid bouřil. Stupňující se sankce a neustálá americko-jihokorejská cvičení - to letošní jarní bylo vůbec největší v historii - jsou vodou na mlýn propagandy Pchjongjangu, která tvrdí, že země čelí hrozbám ze strany USA a jen jaderný program zabránil Washingtonu v invazi. Vzhledem k množství sankcí a  manévrů Severokorejci snadno uvěří, že zemi skutečně hrozí útok a čelí celému světu, což je stmeluje za Kimem.

Problémem jsou i sankce ze strany OSN. Ta není pro Severokorejce nezávislou celosvětovou organizací, protože po zahájení korejské války, když severokorejské jednotky po více než roce střetů na hranicích zaútočily na jih, přišly Soulu na pomoc jednotky OSN a občanská válka severu proti jihu se internacionalizovala. Vojska OSN však nejen vyhnala útočící Severokorejce, ale postupovala dále na sever až k čínským hranicím, což vedlo k intervenci Číny. USA pak opakovaně zvažovaly nasazení jaderných zbraní.

Severokorejci krmení vlastní propagandou tak mají dost důvodů nevěřit OSN a sázet na jaderné zbraně, což je ovšem riziko. Nelze vyloučit, že Pchjongjang je jednou skutečně použije, i když zatím pro něj byly pouze odstrašujícím prostředkem. Bludný kruh sankcí Severokorejce zahání dále do kouta, kde jak známo, krysa kouše.

Otázkou proto je, zda náhodou nemá pravdu Donald Trump, který řekl, že by se severokorejským diktátorem Kim Čong-unem jednal: „Neměl bych problém s ním mluvit.”

Samozřejmě že za to čelil kritice, ale možná měl pravdu. Ne že by snad mohl změnit severokorejský režim, ale každé otupení hrozby by bylo vítané. KLDR vždy stála o jednání s vysokými americkými představiteli a také je faktem, že čím později se začne jednat, tím silnější jadernou kartu budou mít Severokorejci v ruce.

Účinek větší otevřenosti se ostatně ukázal na pádu východního bloku. Americký prezident Reagan sice komunistickou Moskvu uzbrojil, ale k erozi přispělo hodně i to, že se už lidé nebáli útoku Západu na Východ jako v padesátých letech. Strašení agresí tak ztrácelo na síle.