Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Zeman testuje míru arogance vůči společnosti

Novinky, Alexandr Mitrofanov

Foto: Milan Malíček

Alexandr Mitrofanov

Článek

Pondělní projev vysokého komisaře OSN pro lidská práva Zaída Husajna vyvolal české reakce. Zmínil totiž mezi populisty, kteří představují nebezpečí pro lidská práva, spolu s Geertem Wildersem, Donaldem Trumpem, Viktorem Orbánem, Norbertem Hoferem, Robertem Ficem, Marine Le Penovou a Nigelem Faragem také Miloše Zemana zde.

Moc se to v Česku nelíbilo. Těm, kteří nemají rádi přísloví Nenadávej na zrcadlo, když máš křivou hubu. Populismus je politická doktrína, která „popisuje jednání, při kterém političtí aktéři proti sobě staví ‚lid‘ a ‚elity‘. Není třeba studovat sebrané spisy prezidenta Miloše Zemana, abychom přisvědčili, že to je přesný popis toho, co se s českou společností snaží od svého zvolení udělat.

Podle vysokého komisaře OSN populisté používají polopravdy a přehnané zjednodušování: „Plán je prostý: přimějte lidi, kteří jsou již teď nervózní, aby se cítili strašlivě, a pak zdůrazněte, že je to všechno kvůli jedné skupině, která je uvnitř společnosti, cizí a hrozivá.“

Málem by člověk Zaída podezříval, že většinu svého času tráví sledováním Miloše Zemana. Ale pravda je, že pouze zná způsoby politické rodiny, do níž Zeman patří. Jenže to by nebyl náš prezident, aby do toho nevnesl něco původního. U nás totiž žádná taková skupina uvnitř společnosti ani neexistuje.

Vysoký komisař pro lidská práva zapracoval přesně podle zadání, které má plnit. Cítí ohrožení lidských práv a bije na poplach. Pokud se někteří potrefení soustřeďují na to, KDO to řekl, nikoli CO řekl, navazují na instinkty Miroslava Štěpána na tomto shromáždění zde.

Prezidentův mluvčí na Zaída žaloval, že se pokouší zasahovat do prezidentských voleb v USA. A hned vzápětí přišla z Hradu zpráva, že Zeman přijme rakouského prezidentského kandidáta Hofera zde. Že je to zjevný zásah do voleb v Rakousku? Prosím vás. To jen pan prezident testuje hranici arogance vůči české společnosti.

Učeně se to říká takhle: Quod licet Iovi non licet bovi. Co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi. Ale zní to nějak cizácky. Zeman věnoval Angele Merkelové Švejka, takže se sluší uvést citát odtud: „U jednoho regimentu měl jeden důstojník takového poslušného sluhu, že ten udělal všechno, co si jeho pán přál, a když se ho jednou optali, jestli by sežral lžící, kdyby mu jeho pán poručil, i to, co vykadí, řekl: ‚Kdyby mně to můj pan lajtnant poručil, sežral bych to dle rozkazu, ale nesměl bych v tom najít vlas, to si strašně ekluju, to by se mi udělalo hned špatně.‘“

Poslušným spoluobčanům konzumentům přeji dobrou chuť.

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Reklama

Výběr článků

Načítám