Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Nebýt jako oni

Novinky, Alexandr Mitrofanov

Foto: Milan Malíček

Alexandr Mitrofanov

Článek

Nejdříve to vypadalo, že poslanci Jiřímu Valentovi vyhrožoval v sobotu v jedné z plzeňských restaurací muž s pistolí zastřelením proto, že je komunista. Pak policie oznámila, že prý šlo o zkratkovité jednání kvůli osobnímu sporu z minulosti.

Na Václava Klause střílel svého času muž z airsoftové pistole proto, že Klaus v zemi „zavedl šelmovitý kapitalismus“. Tak na něj vypálil, ale jen jako.

Na konci roku 1992 se někdo pokusil zabít předsedu KSČM Jiřího Svobodu. To už bylo doopravdy. Stěží s ním mohl mít ozbrojený muž osobní rozepře. A když se odehrál incident s poslancem Valentou, líčil napadený, že mu měl útočník říci, že dříve nebo později ho někdo stejně zastřelí. I tohle zavání politikou.

Znám mnoho lidí, kteří nikdy neodpustí komunistům zločiny na zemích a lidech, kteří se dostali pod jejich kuratelu. Vím, že část těchto spoluobčanů dokázala na téměř dvacet let tyto emoce spojené buď s rodinnou historií, nebo se znalostmi o tom, kolik miliónů nevinných lidí zničili bolševici během svého sociálního experimentu, přece jen potlačit.

Rovněž vím, že v posledních letech poté, co se KSČM začala hlásit více než k demokracii k současnému Rusku a Číně, tato stavidla padla a neudržitelná averze ke všemu, co rudé bylo, je a bude, co se buď otevřeně hlásí pod třešněmi, anebo se ukrývá tu pod hradním, tu pod nějakým jiným stranickým pláštíkem, je na scéně zase.

Nedej bože, aby tento přetlak šel ven v takových podobách jako pistole u hlavy komunistického poslance nebo rudého politika v maskáčích jiné barvy.

V listopadu 1989 se skandovalo a psalo na transparenty Nejsme jako oni. „No jo, ale byli jsme na ně příliš hodní, a koukejte, jak se za čtvrt století rozlezli!“ Tuto odpověď jsem v různých obměnách slyšel mnohokrát. Stejně jako tvrzení, že se tehdy měla komunistická strana zakázat. Něco takového udělal v Rusku prezident Boris Jelcin, Ústavní soud s ním nesouhlasil, mezitím se KSSS rozpadla – ale KS Ruské federace žije a prosperuje dodnes.

Nelze v zemi, v níž dějiny zformovaly mentalitu značné části obyvatelstva tak, že se bude vždy hlásit k nedemokratickému řešení, zakázat žádnou stranu, která by tyto touhy vyjadřovala. Vynoří se v jiné podobě. Odsouvat na okraj se má při volbách.

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Vytahovat na lidi, kteří jsou takoví a jiní nebudou, pistole a jiné zbraně s odůvodněním, že na každou svini se vaří voda a zrovna já chci být ten řezník, to je slepá ulička. Zrodí se jen další svině.

Reklama

Výběr článků

Načítám