Očima Saši Mitrofanova: Stesk ze ztráty pána

Dnes se bude v pražských ulicích demonstrovat. Na podporu Angely Merkelové a proti ní. Premiér Bohuslav Sobotka tyto protesty bere jako součást demokracie. Lze doufat, že se během nich nebude střílet, byť z replik zbraní. Jinak ať si lidi užijou, když nemají jinou starost než nenávidět ženu v čele jiného státu.

Hamlet se zamyšleně ptal tváří v tvář scénické vášni potulného herce: „Co je mu po Hekubě a jí po něm?“ Lze pochopit demonstranty, kteří jdou podpořit evropský kurz německé kancléřky, který sami vyznávají. Co je ale protestujícím po Merkelové, o které zpravidla nevědí nic kromě toho, co si dle svého naladění vytáhli z mediálního rybníka?

Mně se vybavily jiné demonstrace. Vlastně se jim tehdy tak neříkalo. Byly to spontánní projevy pracujících, kteří v hojném počtu přišli vyjádřit podporu kurzu Komunistické strany Sovětského svazu a také samozřejmě politice KSČ. V jisté době normálka.

Jenže toto shromáždění v pražských ulicích dne 9. dubna 1987, u něhož se uvádělo, že čítalo na 150 000 lidí, bylo jiné. Občané nepřišli dobrovolně povinně, leč z vlastní vůle. A i když v centru pozornosti byl generální tajemník KSSS a po jeho boku se pohyboval generální tajemník KSČ, o podporu stranické politiky vůbec nešlo. zde

Davy chtěly vidět nového pána a snažily se z jeho chování odhadnout, jestli jim daruje milost v podobě uvolnění režimu. Když se brzy zjistilo, že nic takového v tu chvíli v plánu nemá, zmizelo nadšení stejně rychle, jak vypuklo.

A když Michail Gorbačov nechal o pár roků později volný průběh celému sovětskému bloku, zrodila se nenávist, která ovládá mnohou mysl dodnes. Byly jistoty, a teď nejsou žádné! To nemohl Sověty, nás a ostatní řídit pevnou, ale spravedlivou rukou, aby si lidi taky přišli na své? Zrádce jeden!

Bolest a stesk ze ztráty pána jsou pro jistý druh lidí hlavním zdrojem emocí. Andrej Babiš je tak populární proto, že správně hraje na tuto strunu. Jenže polistopadový záblesk naděje v mnoha srdcích, že bude líp, protože nás budou Amíci či Němčouři řídit tak dobře, že my se budeme jen mít, zhasl stejně záhy jako láska ke Gorbymu. Dnes to odnáší Angela, protože se svými hodnotami, pro tyto lidi nepochopitelnými, slouží jako obraz nepřítele.

Naši rozdmýchávači těchto nálad se mezitím hlásí k jiným pánům z opačných končin. Jeden se snaží udělat ze sebe Rhodský kolos, druhý se rovnou fotí pod pamětní deskou V. I. Lenina. zde, poslední foto Svůj k svému.