Článek
Madame Patricia v rozhovorech se svými četnými hosty, kteří se den co den střídají, láme angličtinu, přechází do němčiny a vřele vítá, když s ní host zkouší konverzovat francouzsky. Kolem na svazích jsou vinice a kamkoli se host v domku s kamny z roku 1584 podívá, vidí lahve s vínem. Je místní. Nevyváží se, je příliš drahé, říká paní Patricia. Vychlazené rosé je vynikající. Není divu, že se všechno spotřebuje doma, ve Švýcarsku.
Můžete si dát suché maso, suchou šunku, suchý sýr. Platí se za to mimořádně tučně. Poměr chuťové hodnoty a ceny se nám zdá neopodstatněný. A to i u dalších místních specialit.
Na tenisovém turnaji v Gstaadu zaráží bezpečnostní opatření. Nejsou totiž v zásadě žádná. Po ulicích chodí Švýcaři nejrůznějšího původu. Co by ale taky znamenal zdejší špičkový tenis bez přistěhovalců a jejich potomků? Nic. O fotbalovém týmu ani nemluvě.
Hory se sněžnými čepicemi všechno svírají a zároveň zklidňují. Zvysoka kašlou na lidské hemžení. Návštěvníci, kteří se den co den vydávají na túry, po nich ale chtějí jen dobré počasí. V domku paní Patricie přespí, nasnídají se a jdou se kochat. Je to tu taková evropská internacionála.
Psí pláž v Toskánsku
Signora Laura nás o pár dnů později vítá jako staré známé. I tady jsme součástí řady evropských hostů, kteří se za léto vystřídají, aby si vychutnali toskánskou přírodu.
Moře, stejně jako hory, je vůči lidem lhostejné. Zato psí pláž je plná emocí. Množství tlam, očí, ocásků a různorodost plemen nutí ke zvolání: Pejskové všech zemí, spojte se! Marx by radost neměl: velcí hafani se s malými nebaví. Jinak jsou jako proletáři závislí na svých pánech, ale mají je rádi. A nenapadne je zakládat psí odbory.
Letos je méně aut s cizími poznávacími značkami. I tak hrají prim Němci. Z nezápadních zemí EU vedou Rumuni. Dříve bylo na evropských silnicích plno českých aut. Letos jsme jich potkali míň, než je prstů na jedné ruce. S Čechem se ale setkáme. Mladý číšník Michal je ve Švýcarsku už dlouho a říká, že mu ty hory připadají na jedno brdo. Rozptýlit se jezdí k italskému moři.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Po návratu k proudu informací, dezinformací a lží se dozvídáme o teroristických útocích v Německu a Francii. Je patrné, že zvláště Angela Merkelová leží leckomu svou neústupnou evropskostí v žaludku. Pracuje se na jejím odchodu. Stejným terčem je normální život lidí v Evropě, která je ale větší a silnější než závistiví hybatelé nepřátelských režimů. Ovšem pouze do doby, než se jim podaří přivést v Evropě k moci postavy, které potřebují.