V Česku se nám to pere. Na jedné straně stojí Andrej Babiš, který si vzal pod křídla lidi z ÚOOZ, kteří začali mediálně, verbálně a v rozporu s pravidly stíhat policejního prezidenta.

Na druhé straně se přihlásil Milan Chovanec. Vlastními slovy obyčejný chlap z Plzně, který chce být slušný politik. Babišovými slovy kmotr všech kmotrů ve vládě, jejímž je Babiš prvním místopředsedou.

Nedalo se čekat, že Chovanec bude zticha poté, co jeho podobiznu s obviněními a telefonním číslem umístil na své autobusy podnikatel Radim Jančura. Místo soubojové pistole vytasil Chovanec videokameru zde.

To je pěkné, že se hned nestřílí. Ale do posilky ministr chodí. Chystá se na střety. Kéž by se odehrály na předepsaném volebním hřišti. Některé náznaky ukazují, že je tady snaha přivést na hřiště davy fanoušků rozvášněných o to více, oč míň toto vědí a chápou.

A co premiér Bohuslav Sobotka? Jak chce zchladit domácí furianty? Ozval se z Číny telefonicky do ČT a dal jasně vědět, že prskající Babiš je nic v porovnání s jeho jednáním. Píše odtud zprávy, jako je tato: „V Číně se podařilo potvrdit investici 2 miliard korun do lázeňského centra Pasohlávky na jižní Moravě. Vznikne několik set nových pracovních míst.“

Co tam vůbec dělá v době, kdy se už zas hroutí naše vnitřní panoptikum? Kdo sleduje Sobotkovo uvažování, může ale najít odpověď poměrně snadno.

Chce sloužit své zemi (takový je naiva, byť zároveň cynik, jako musí být každý politik). Česko je tak nevelké, že samo o sobě prosperovat nemůže. Teď je součástí EU a vede se mu náramně dobře (vyjma obsah mnoha hlav).

Ale koncem tohoto týdne může začít rozpad dosavadní Unie. Může vzniknout jádro nového společenství, tvrdší a mnohem méně přátelské k ostatním členům. Češi mají pověst těch, kteří rádi berou, ale nesnášejí, když se o něco musí podělit. Proto je tam chtít možná nebudou.

Pozice nahého v trní není pro národní stát příznivá. Pro tento krizový scénář by tady mohli být Číňané. Česko by jim možná, kdyby se uvolili, sloužilo jako evropská základna. Drželo by tašku světu, v němž lidská práva a život jedince berou úplně jinak než v Evropě, protože by svým unijním příběhem prokázalo, že s Evropou spolupracovat neumí.

To je ovšem pouze předpoklad. Stejně jako možný rozpad EU po úspěšném brexitu. Ale politik ve vrcholné funkci musí přemýšlet v předstihu. A zajistit, co považuje za nevyhnutelné a co je v jeho silách.