Článek
Latinskoamerický kolorit tomu všemu dodává ráz frašky barnumských rozměrů. Maduro, který se všemi prostředky snaží odložit referendum o svém odvolání, hřímá, že jde o spiknutí řízené ze zahraničí. Takže vyhlásil výjimečný stav a v době krize uspořádal vojenské cvičení půl miliónu vojáků a milicionářů.
Situace se mu však vymyká z rukou, rétorika nestačí a už došlo na obligátní střelbu do účastníků hladových bouří, tedy čin, jejž komunisté většinou připisovali nelidským kapitalistům a jejich pohůnkům.
Základ je tristní - země, kde dlouho vládli bolívarští socialisté Huga Cháveze, je na mizině. Čím dřív z jejího čela odejde tento řidič autobusu, který nepochopil, že mezi řízením státu a dopravního prostředku je přece jen drobný rozdíl, tím lépe. A pro všechny. I když Venezuela neunikne tvrdé restrukturalizaci. Čím déle ale bude Maduro u moci, tím horší to bude, i když o moc horší to už být nemůže.
Většina pro Madurův konec
Obyvatelé si to uvědomují, Madurův odchod chce podle průzkumů asi sedmdesát procent obyvatel a pod žádostí o uspořádání referenda jsou dva milióny podpisů. Prezident je ale odmítá. Příslušná komise označila 600 000 hlasů za sporných a chce vše nechat řádně prošetřit, byť stačí 200 000 platných hlasů.
Osud venezuelského prezidenta je tak či tak zpečetěn. Tohle neustojí. Ovšem opozice ztrácí nervy. Když její předák Henrique Capriles nabádá armádu, aby se rozhodla, jestli je „pro ústavu, nebo pro Madura“, nabíjí prach prezidentovi, jehož odchod si tak přeje.
Nakročeno k převratu?
Obecně platí, že za podobných situací je nejlépe, když stojí armáda stranou. Nic víc jsme si nepřáli v roce 1989, než aby armáda nezasahovala. A to se nám taky splnilo.
Volání po tom, aby se armáda rozhodla, až moc zavání pučem, zejména v Latinské Americe s dlouhou tradicí vojenských převratů. I Venezuela jich pěkných pár zažila.
Capriles sice pak dementoval, že by chtěl puč, hořká pachuť tu ale zůstává. A s ní roste nebezpečí, že obrácení kormidla v Latinské Americe doprava, když skončila argentinská peronistka Cristina Fernándezová de Kircher a brazilská prezidentka Dilma Rousseffová je v procesu odvolání, může být jen dočasné.
Nic neposiluje levici víc než brutální pravicové junty a tvrdě uplatňovaný gründerský kapitalismus bez přívlastků, kdy bohatne jen úzká vládnoucí oligarchie a masy jsou řečeno s Marxem pauperizovány. To se pak mohou zrodit noví Castrové a Chávezové.
Alex Švamberk
Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.