Článek
Ke společnému rysu prvnímu, tedy přihlášení se k idejím radikálních islamistů Blízkého a Středního východu: Takzvaný Islámský stát vojensky stále víc ztrácí na hlavním bojišti, tedy v Sýrii a Iráku.
Pokud vše půjde podle plánu, a místní síly budou za podpory Američanů, Rusů a dalších svých spojenců postupovat jako doposud, je jejich vítězství otázkou času. Po takzvaném chalífátu bude pravděpodobně - spíše dříve, než později - veta.
Porazit samozvance zaštiťující se radikálním islamismem na bitevním poli je ovšem věc jedna. Jejich cílem je totiž kromě finančních zisků snaha kontrolovat rozsáhlé území a z něj také profitovat.
Porazit také jejich ideologii, jejímž cílem je rozeštvat proti sobě umírněné muslimy a křesťany, a tím také společnosti a státy, to je věc druhá. Jejím dalším cílem je podhoubí bigotního fundamentalismu.
Není tedy náhodou, že oba pachatelé zbabělých a hrůzných teroristických činů posledních dnů se k takzvanému Islámského státu přihlásili.
Útok labilního muže
Podle současných informací to ale vypadá, že oba tak učinili z jiných pohnutek. Omar Mateen v Orlandu postřílel návštěvníky gay klubu a publicitu si pojistil právě odkazem na IS.
Podle jednotlivých střípků mozaiky se zdá, že za vším stála spíš nenávist k homosexuálům, kombinovaná s možnou vlastní nevyjasněnou sexuální orientací.
Ostatně pokud je pravdou, že jeho otec dosud spolupracuje s Tálibánem, je potřeba si připomenout, že ten válčí s takzvaným Islámským státem. Takže i když se IS s povděkem k jeho akci přihlásil, když ji viděl v mediích, je dost možné, že o tomto člověku předtím nikdy radikálové neslyšeli. Jednalo se pravděpodobně především o labilního jedince.
Odposlouchávaný telefon
To Larossi Abdall, to je jiné kvítko. Za shánění radikálních bojovníků, výlety do Pákistánu a podobné aktivity ho nejen policie zatkla, ale odseděl si také skoro tři roky ve vězení.
Radikální islamista to byl jak vyšitý. Radikalizoval se prý pod vlivem vlastních neúspěchů ve většinové společnosti. Policii byl tedy vskutku známý. Svůj útok na policistu, jeho ženu a tříleté dítě spáchal v podmínce.
Podle BBC dokonce i s odposlouchávaným telefonem. Stejně tak americká policie dříve vyšetřovala a vyslýchala Mateena, ale podezření neshledala. Dokonce mu bylo umožněno pracovat v bezpečnostní službě se zbraní, protože prošel psychotesty.
Další omezení netřeba
A zde je potřeba se zeptat. Je samozřejmě nasnadě, že akce osamělých střelců, zločinců a teroristů je téměř nemožné odchytit. Ale lidí, kteří mají být pod stálým dohledem? Těch také?
Jak je možné, že je police nechala osnovat a provést jejich plány. Vždyť ani Salah Abdeslam, který spáchal teroristický útok ve Francii v listopadu minulého roku, nebyl policii neznámý.
Již dlouho se mluví o opatřeních, které omezují občanské svobody. Je nastolené téma odposlechů, méně práv a svobod, méně tajemství občanů a méně jejich soukromí. Více kamer a prolomených účtů, kontroly internetu, a podobně.
Vše v duchu bezpečí, boje proti terorismu a hesla, že kdo „nic zlého nepáchá, nemusí se přece bát.“ Jenže tyto svobody jsou nám vzácné a odlišují naše liberální společnosti s jejich svobodami od těch, ve kterých by chtěl asi žít málokdo.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.
Není třeba omezovat stále více občany, kteří mají být chráněni. Stačí, když se bezpečnostní složky budou více činit a podezřelé nepouštět ze zřetele.