Článek
Na první pohled by se mohlo zdát, že tragédie pomůže Donaldu Trumpovi, který několik hodin po masakru zopakoval svoji výzvu k dočasnému zákazu přistěhovalectví z islámských zemí.
Zároveň tvrdil, že před takovou událostí už dávno varoval, a dokonce vyzval prezidenta Obamu k rezignaci kvůli jeho údajné shovívavosti k radikálnímu islámu.
Hillary Clintonová odsoudila masakr jako teroristický útok, ale nenechala se vyprovokovat k radikálním prohlášením.
Ti z nás, kdo mohli sledovat v USA po masakru americká média, ocení, že většina médií se nenechala strhnout Trumpovou radikální rétorikou. A jeho výzvy odmítli coby „neamerické“ i někteří přední republikáni.
Média poukazovala na to, že není jasné, do jaké míry byl útočník prostě frustrovaný mladý muž, který pro svůj čin hledal ideové zastřešení. A v tomto kontextu se znovu rozvířila debata o snadné dostupnosti zbraní všeho druhu, včetně automatických.
Clintonová může poukazovat na to, že řada předchozích masakrů neměla s islámem nic společného, zato všechny měly společného jmenovatele v tom, že v USA je snadné i pro zjevně psychicky narušené jedince pořídit si zbraně téměř jakékoli ráže. Trump přitom pevně stojí na straně obhájců volného prodeje a vlastnictví zbraní.
I Trumpovo volání po zákazu migrace z islámských zemí by se v případě orlandského masakru minulo účinkem, protože podobně jako v případě nedávných útoků ve Francii a Belgii nebyl útočník imigrantem, ale narodil se v USA, i když, pravda, do afghánské přistěhovalecké rodiny.
Je ale zřejmé, že tento druh terorismu se nepodaří vymýtit radikálními opatřeními, která navrhuje Trump. Je to běh na dlouhou trať, v níž hlavní roli musejí hrát zejména různé složky vnitřní bezpečnosti státu. Ty, zdá se, stejně jako ve Francii a Belgii, selhaly, protože orlandského útočníka měly už nějakou dobu v hledáčku jak kvůli domácímu násilí, tak kvůli stykům s radikálními islamisty, ale nezasáhly.
A americká média se také ptají, jak je možné, že muž s tímto profilem mohl pracovat řadu let pro bezpečnostní agenturu, která dostávala zakázky i od federální vlády.
Pokud bude Trump ignorovat hledání odpovědí na tyto otázky, nakonec mu může masakr politicky spíše uškodit než pomoct.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).