Chmurné předpovědi Samuela Huntigtona o střetu civilizací, s nimiž přišel ve svém bestselleru z roku 1996, podle nich o dvacet let později vyvrací faktická „fúze civilizací“ pod taktovkou Západu.

Individuální i společenský rozum, který se stal motorem západní modernity v době osvícenství, se stále více prosazuje i v nezápadních civilizačních okruzích. Rychlým tempem v nich roste gramotnost i bohatství a prodlužuje se průměrná délka života. Stamilióny lidí mimo Západ mají dnes stejné aspirace jako střední třídy na Západě.

Ke středním třídám v roce 2009 celosvětově patřilo 1,8 miliardy lidí. V roce 2020 to má být už 3,2 miliardy lidí, a v roce 2030 4,9 miliardy. Rapidně také celosvětově klesají počty lidí žijících pod hranicí chudoby. Svět je v posledních třech dekádách nejbohatší ve své historii.

Pesimismus, který zachvátil Západ, má podle autorů tři hlavní důvody: situaci v islámském světě, ekonomický růst nedemokratické Číny a politicko-ekonomickou „sklerózu“  samotného západního světa. I zde jsou ale autoři optimisté.

V islámském civilizačním okruhu žije 1,6 miliardy lidí, přičemž většina z nich dnes sdílí modernizační aspirace přejaté ze Západu. Jako příklady úspěšné modernizace, s  níž je islám podle nich plně slučitelný, uvádějí Indonésii s 200 milióny obyvatel, nebo Malajsii. Třicet tisíc bojovníků Islámského státu nám nahání strach, ale realitu islámského světa nereprezentují.

Optimističtí jsou i ve vztahu k Číně. Pokud bude chtít dál ekonomicky růst, bude se muset dál přizpůsobovat pravidlům hry, které pocházejí ze Západu. Jak Čína bohatne, stává se sice více asertivní, ale je také stále více provázaná se zbytkem světa, na němž její blahobyt závisí.

Současná úzkost západního světa je podle nich do značné míry působena strachem z příliš rychlého tempa změn, které přináší globalizace. Neodpovídá ale reálnému stavu věcí.

Autoři uznávají, že pomalý růst, oslabování západních středních tříd, rostoucí nerovnosti a politická paralýza jsou vážnými problémy. Mnoho ze současného pesimismu, který na Západě dnes přispívá k politickému populismu, je ale „sebenaplňující se proroctví“. Přitom to, co se ve světě dnes děje, není prohra Západu, ale spíše jen jiná distribuce globálního bohatství, které roste proto, že západní racionalismus ovládl svět.

Podle Mahbubaniho a Summerse  svět není stále více rozdělený, ale naopak se sjednocuje. Rychlé tempo globalizace, včetně některých jevů, které jsou s ním spojeny, jako je migrace,  sice generuje strach a nahrává demagogům, ale ve skutečnosti žijeme v neobyčejně progresivní fázi lidské historie, která bude pokračovat a zcela změní svět k lepšímu.