Zeman nezná Horáčka. Zní to jako hláška z Macha a Šebestové. To by pak mohl říct, že nezná ani Pažouta.

Michala Horáčka, který mluví o tom, že by mohl kandidovat na prezidenta a mohl by se tak stát Zemanovým konkurentem, ale současná hlava státu podle svých čerstvě pronesených slov opravdu, ale opravdu nezná.

Horáček Zemana kritizuje, kudy chodí, a troufá si na přímé ohrožení jeho pozice v prezidentské volbě. Václav Klaus v podobných případech zvedl bradu, zablýskal brýlemi a vysokým tónem spustil: „A vy jste kdo?“

Nechte pana prezidenta být, hyeny novinářské. Není robot Emil, aby si mohl všechno pamatovat. Dokonce i ten uměl spravit mlátičku (skutečnou, ne příslušníka Pohotovostního pluku SNB), ale nerozeznával zvířátka (zde). A když se mu voda dostala do motoru, dalo to moc práce, než ji z něj všechnu vypumpovali.

Proto nezná Miloš Zeman Michala Horáčka. Ale jedním dechem osvědčuje, že zná Michaela Kocába. A určitě si pamatuje události těsně po 17. listopadu 1989. Aby ne, když se jich také zúčastnil. Kocába musel potkávat v té době pořád, na Horáčka asi ani jednou nenarazil. A to ti dva tehdy pracovali na nejvýbušnějším politickém terénu v tandemu.

Ale stane se, paměť je prevít. Miloš Zeman miluje písně Hany Hegerové. Když byla velká zpěvačka nemocná, chtěl ji navštívit, ale lékaři to nedovolili. Tak jí aspoň poslal do nemocnice... Necháme promluvit ředitele hradního protokolu Jindřicha Forejta: „Pan prezident do nemocnice poslal dvě květiny. Růže a potom symbolický svazeček levandule.“ Proč? Protože Levandulová patří k nejzamilovanějším písničkám Miloše Zemana.

Velký muž a státník se ovšem zabývá jinými tématy, než jak vzniká píseň, byť jeho nejoblíbenější. Je ochoten ještě postřehnout, že tu píseň někdo zpívá. Věci jako hudba nebo text jsou samozřejmě pod jeho rozlišovací schopnost. Jakýpak Horáček, jehož slova zpívá paní Hegerová. Nezná. Nikdy neslyšel.

Zato prokázal Miloš Zeman překvapivou znalost iniciativy Evropské hodnoty, kterou v mžiku pomluvil a označil za pouťový cirkus. Zde se dobře uplatňuje tzv. Zemanovo pravidlo, které zní: Všechno je jinak. Co že ho tak napnuly Evropské hodnoty? Odpověď se nabízí snadno.

Za tuto iniciativu by mohl kandidovat na prezidenta Petr Kolář. Muž, o kterém by Zeman nemohl říct ani to, že ho nezná, ani že nemá žádné zkušenosti v politice. Bývalý náměstek ministra zahraničí, bývalý velvyslanec v USA a Rusku je jiná váha. Navíc je to člověk, který v roce 1997 položil vládu Václava Klause. Zeman tehdy musel své politické dvojče zachránit opoziční smlouvou.