V případě neschválení protikuřáckého zákona slyšíme i z úst samotného premiéra, že jde o vítězství tabákové lobby. Jak se ale takové „prolobbování“ té či oné změny v zákoně, popřípadě „prolobbování“ toho, aby zákon nebyl vůbec schválen, děje?

Jisté je, že je k tomu třeba „zlobbovat“ ty, kteří o zákonech rozhodují. No dobře, ale jak se takového „zlobbování“ konkrétně dosáhne?

Stačí vytipované poslance bombardovat e-maily, dopisy, popřípadě zvát je na schůzky s lobbisty, až takříkajíc vyměknou, nebo uzří „pravdu“? Anebo je zlobbovaný poslanec ve skutečnosti nějak korumpován?

Česká republika je jednou z mála demokratických, která nemá pro lobbing pevná pravidla stanovená zákonem.  Už proto bychom se měli mít na pozoru, když se nějaký poslanec začne při schvalování citlivého zákona, který může ovlivnit zisky velkých firem, chovat jako neřízená střela.

I v případě protikuřáckého zákona začali vyvíjet neobyčejnou aktivitu poslanci, o kterých předtím sotva kdo kdy slyšel. Kupříkladu takový Václav Snopek z KSČM, který podal desítky pozměňovacích návrhů.

Podezřelí jsou ale i poslanci z vládní ČSSD a ANO. Proč se jich najednou po měsících ujišťování, že tentokrát bez problémů a větších změn projde vládní návrh z dílny ministra Němečka, zakazující kompletně kouření v restauracích, našel dostatek k tomu, aby podpořili návrh poslance za ODS Marka Bendy povolit v restauracích vytvoření tzv. kuřáren? Co je k tomu vedlo?

A proč někteří z poslanců za ANO, kteří tuto Bendovu změnu podpořili, včetně předsedy poslaneckého klubu ANO Jaroslava Faltýnka, odmítli posléze hlasovat pro konečnou verzi zákona údajně kvůli tomu, že Bendova změna ze zákona udělala zákon kuřácký?

Nemá smysl pokoušet se v tom vyznat. Možná by ale nebylo od věci, kdyby orgány činné v trestním řízení prověřily, zda někteří z poslanců, kteří nejaktivněji prosazovali změny, které nakonec schválení zákona zabránily, nepřišli najednou k nějakým podezřelým majetkovým či jiným výhodám. Jinak totiž jejich počínání, řečeno lidově, hlava nebere.