Článek
Po svém zvolení referendum skutečně vyhlásil - na 23. června tohoto roku. A následně objel skoro celou EU se svými plány na změny v postavení své země v EU i na některé celoevropské reformy. To, zda se on sám rozhodne podporovat setrvání Británie v EU, mělo záviset na tom, zda mu EU vyjde vstříc. Nedosáhl sice zdaleka všeho, co žádal (bylo to koneckonců celé tak trochu divadlo), ale reformní balíček odsouhlasený zbytkem EU mu umožnil, aby se oficiálně postavil do čela kampaně za setrvání v EU.
Jenže pro některé čelné politiky jeho konzervativců nebyly ústupky EU údajně dostatečné. Jak už to s referendy bývá, stalo se i to britské bitevním polem, do něhož se promítá domácí politika, včetně toho, kdo povede konzervativce v budoucnosti.
Šest týdnů před referendem jsou tábory zastánců setrvání v EU a vystoupení z EU zhruba vyrovnané a obě strany přitvrzují v demagogii i apokalypticky laděné rétorice. Cameron nyní tvrdí, že by vystoupení Velké Británie mohlo ohrozit mír v Evropě, zatímco šéfové tajných služeb varují, že by se Británie stala bez úzké provázanosti se službami na kontinentu zranitelnější vůči terorismu.
Vystoupení by podle premiéra také mělo negativní dopady na britskou ekonomiku, což si proevropský tábor nechal potvrdit i v podobě varování amerického prezidenta Obamy, že Británie by musela znovu vyjednat s USA řadu obchodních smluv a taková jednání nemusí být americkou prioritou.
Přidáme-li k tomu stále četnější varování, že v případě vystoupení Velké Británie z EU bude chtít svoje referendum o vystoupení - tentokrát z Velké Británie - Skotsko, kde v regionálních volbách před několika dny drtivě vyhráli separatisté, je možné konstatovat, že Cameron vypustil z lahve džina, kterého už nemá pod kontrolou.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).
Všechna rizika spojená s vystoupením přitom mohl britským občanům předestřít i bez toho, že by zemi zavlekl do hlasování, které může skutečně mít dalekosáhlé dopady. Stačilo, kdyby odolal politickému kalkulu, že nabídka referenda ho znovu vynese do křesla premiéra. Premiérem je, ale jeho politická budoucnost je vážně ohrožena, a spolu s ní i stabilita jeho země.