Článek
Pro bližší pochopení na začátek menší shrnutí situace a finančních poměrů v měně koruny české. O situaci v OKD byla vláda informována podle veřejných zdrojů nejpozději v lednu tohoto roku. Za rok 2015 se firma dostala do ztráty přibližně šest miliard korun českých, rok předtím to bylo pouze něco přes půl miliardy.
Když pomineme neprokázané podezření z tunelování, o kterém mluvil ministr Babiš, za ztrátu mohou také klesající zásoby uhlí v kombinaci se stále nižšími cenami na světových trzích. V budoucnu je těžko očekávat, že by se situace změnila, doly se budou muset časem zavřít.
Přesto v únoru tohoto roku přišla mezinárodní skupina AHG a společnost ve ztrátě ochotně převzala. A ejhle. Z čista jasna začala v březnu jednat se státem za doprovodu medializovaných úvah o propuštění deseti tisíc pracovníků. S širšími dopady na zaměstnanost navazujících profesí v kraji, kde o práci je skutečně nouze. Pojďme si nyní zaspekulovat.
Již v minulosti docházelo na celém světě k privatizaci zisků a socializaci ztrát. V překladu obchodníci, finančníci a další vesele obchodovali. Jakmile začali krachovat, a byli dostatečně velcí, silní nebo potřební, stát je zachránil tím či oním způsobem. Jeden příklad za všechny – finanční trhy neboli banky, hedgeové fondy, pojišťovny a další nezodpovědně a riskantně obchodovaly. Jejich soukromí vlastníci se tak stali jedním z hlavních spouštěčů krize.
Příliš velké na pád coby páteř ekonomiky, státy do nich napumpovaly peníze daňových poplatníků. Ty už neviděly, a tak přišly za občany, že najednou dluží těm, které zachránili, a že si občané žili a žijí nad poměry.
Mohla být tedy podobná úvaha na straně novopečených vlastníků OKD? Ve smyslu business plánu stačí vzít za rukojmí dostatečné množství pracovních míst v krachující firmě, načasovat událost před libovolné volby a čekat na peníze státu? Kéž by tomu tak nebylo.
Česká vláda v prvním testu uspěla. Premiér Bohuslav Sobotka oznámil, že je vláda schopna prostřednictvím připravených programů pomoci všem propuštěným z OKD. Odolala tedy vábení populistického vyhazování veřejných peněz. Nyní ji čeká test další, jehož obtížnost je nezáviděníhodná. Vytvořit pracovní místa, rekultivovat krajinu a postarat se o horníky a další zaměstnance. O ty jde totiž především. Nikoliv o podnikání zkrachovalé firmy. À propos, pokud by deset tisíc lidí bralo rentu 15 tisíc korun měsíčně, vystačí čtyři miliardy téměř na tři roky.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.