Článek
Platí to i pro resort školství jako takový. Daňoví poplatníci (vy všichni) dávají na vzdělávání obyvatelstva 140 miliard korun ročně. To je hodně. Pokud jste doma čtyři (táta, máma, dvě děti), platíte 56 tisíc ročně.
Kdyby vám přišla 1. února složenka na takovouto částku – asi by se vám to zdálo dost. Patrně byste se začali ptát, kam ty peníze půjdou. Půjdou do školy, kam chodí naše děti? Nebo do nějaké neziskovky personálně propojené s paní ministryní? A co s těmi penězi bude?
A jsme obloukem u priorit školství.
Není to náhodou vzdělávání obyvatel? Nejsou to náhodou mzdy učitelů? Proč se pořád žvaní o kdejakém nesmyslu (typově kariérní řád), a nikdo neřeší například jednoduchou otázku: Co má umět deváťák?
O to by se měly vést vášnivé odborné diskuse, veřejné diskuse a najít konsenzus napříč politickým spektrem, aby se to každé čtyři roky po volbách neměnilo.
Ale abychom si rozuměli, já myslím jednoduché (aby tomu rozuměla babička na vesnici) cíle a cíle snadno měřitelné, aby bylo jasné: splněno/nesplněno. Cizí jazyk, matematika, čeština. Každý žák, aby prolezl devítku, musí dosáhnout těchto a těchto znalostí. U cizích jazyků to můžeme poměřit mezinárodně uznávanými typy zkoušek (např. Toefl u angličtiny).
Cíle musí být reálné, tj. nikoli přehnaně ambiciózní – „aby žák v cizí zemi se aspoň doptal na cestu z nádraží do hotelu a objednal si v restauraci maso, a ne žehličku“.
U češtiny – jednoduchý text píše bez chyb. U matiky – z pěti náhodně vybraných příkladů „z Bělouna“ spočte minimálně dva. (To jsou prosím pěkně příklady ukazující jednoduchost, nikoli návrh.)
Místo toho máme ve školství roztodivné rámcové vzdělávací programy, kde se neustále mele o jakýchsi kompetencích.
Abych vám to vysvětlil, jste třeba ředitel školy a chcete, aby učitelé byli 20 minut před začátkem výuky na pracovišti. V 7.40. Má to reálný důvod, je to jasný jak facka. Dobrý ne? „Miládko, je 7.42 – jdeš tento měsíc potřetí pozdě, velmi se mi to nelíbí, protože…“
Rámcový vzdělávací program by toto pravidlo popsal: „Učitel získá kompetence k celoživotnímu osvojování chronologických záležitostí (průřezové téma fyzika), kompetence k dopravnímu pohybu (průřezové téma zeměpis), se zřetelem k trvale udržitelnému rozvoji osobnosti, psychohygienickým návykům (průřezové téma biologie), a získá tak sociální vazby s žáky i vedoucími pracovníky.“
„Miládko! … Ale nic! Jdu si uvařit kafe.“
Stalo se něco, pane řediteli? Dnes jsem získala velmi cenné kompetence k znalostní dopravní situaci i k celoživotnímu osvojování. Teď s vámi získávám sociální vazbu.
„Aha, no vždyť nic neříkám. Nezvonilo už? Ale to je vlastně jedno.“
Tak to ještě jednou zopakuji. Když chcete něco řídit, třeba firmu, musíte umět věci zjednodušovat. Stanovit si priority, složité procesy rozdělit do jednoduchých kroků, přidat jednoznačnou zodpovědnost, kontrolu…
Co má umět deváťák? Kdo za to zodpovídá? Jak proběhne kontrola? Co se stane v případě „splněno“, co se stane v případě „nesplněno“.
Jinak ve školství uřídíte maximálně pomatené ideologické projekty, a nikoli tu podstatu.
Václav Klaus ml.
Absolvoval Přírodovědeckou fakultu UK. Přes 20 let působil na půdě gymnázia PORG jako učitel, zástupce ředitele a ředitel (15 let). Pod jeho vedením se gymnázium stalo nejúspěšnější střední školou ve výsledcích státní maturity a dalších žebříčcích a rozšířilo se o další dvě pobočky v Praze a Ostravě.
Založil Asociaci aktivních škol (sdružuje přes 100 českých škol). Je autorem mnoha odborných článků, dvou matematických učebnic a dalších knih (publicistika, školský systém).
Od roku 2014 publikuje pondělní komentáře na Novinky.cz.
Vede jeden z největších českých šachových klubů a dosud aktivně závodí na kole.
Na podzim 2017 byl zvolen poslancem za ODS, 16. března 2019 byl ze strany vyloučen. Nyní je poslancem za hnutí Trikolóra.
Více se dočtete na osobním webu autora vkml.cz
Komentář má být krátký – tak příště o těch mzdách učitelů.