Jde o formu svérázného a nezávislého protestního postoje ke společnosti. Také v České republice máme případy squatterství, nejčastěji ve velkých městech. V Praze šlo naposledy o tzv. Kliniku, bývalé zařízení plicní ambulance na Žižkově, které bylo řadu let opuštěné a v únoru minulého roku obsazené squattery.

Jde o majetek státu spravovaný Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, který jeho novým obyvatelům následně legalizoval jeho užívání, které však skončilo podle smlouvy o výpůjčce počátkem letošního března. Nyní má být objekt předán k využití ministerstvu práce a sociálních věcí a nezvaní obyvatelé by měli objekt opustit.

Navzdory argumentům o prospěšnosti a smysluplnosti užívání objektu Autonomním sociálním centrem Klinika je holým faktem, že z hlediska platného práva je další obsazení objektu protiprávním stavem. Nelze nevidět, že podle Listiny základních práv a svobod je vlastnictví základním právem, které má i náležitou ochranu předpisy práva správního, občanského a trestního, a proto i případné nucené násilné vyklizení objektu a jeho předání legitimnímu vlastníkovi nemůže být považováno za zvůli a protiprávní akt.

To je však jedna strana mince.

Podívejme se však na problém z jiné strany zakroucených paragrafů. V článku 11 citované Listiny se však zároveň praví, že vlastnictví zavazuje, což není jen pouhý morální apel, ale i povinnost vyjádřená v dalších právních předpisech, aby vlastnictví nebylo zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy.

Sociální centrum Klinika

Sociální centrum Klinika

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Výkon vlastnictví pak nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem. Listina dále uvádí, že majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu smí být jen ve vlastnictví státu.

Z hlediska majetku státu a nakládání s ním je pak třeba připomenout zejména zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, který ve svém ustanovení § 14 závazně též praví, že majetek musí být využíván účelně a hospodárně k plnění funkcí státu a k výkonu stanovených činností a organizační složka státu při jeho užívání si musí počínat tak, aby svým jednáním majetek nepoškozovala a neodůvodněně nesnižovala jeho rozsah a hodnotu anebo výnos z tohoto majetku.

Tato složka pečuje o zachování majetku a jeho údržbu, a pokud to připouští jeho povaha, je třeba dbát i o jeho zlepšení nebo rozmnožení. Majetek se pak musí chránit před poškozením, zničením, ztrátou, odcizením nebo zneužitím. Zákon stanoví též postup, jak se musí naložit s majetkem, který se stane pro příslušnou organizační složku dočasně nebo trvale nepotřebným.

Je skutečností, že squatteři svojí činností bezděky přesně diagnostikují do nebe volající případy pustnutí majetku a totálního nezájmu ze strany jejich vlastníků. U soukromých subjektů mají příslušné orgány zejména stavebního a hygienického dozoru povinnost vynutit po vlastnících, aby o svůj majetek řádně pečovali.

Bohužel, jak dokládají případy poničených, mnohdy historicky cenných budov po celé republice, toto úsilí se nedaří a lze oprávněně pochybovat o tom, zda státní orgány skutečně v těchto případech postupují s náležitou razancí a důsledností. Jde-li však o majetek státu, měl by být takový stav alarmujícím signálem neschopnosti těch, kteří mají povinnost se řádně o státní majetek starat.

Squatteři tak za příslušné kontrolní orgány plní povinnosti upozornit na závadový stav. Tato diagnóza pak musí být ve všeobjímající náruči paragrafů léčena tak, aby ostuda, kterou si stát takto vykoledoval, byla co nejdříve odstraněna.