Očima Saši Mitrofanova: Smrt žízní bez oblíbené značky

Minulá sobota byla ve dvou hlavních městech bouřlivá. V Moskvě povolily úřady pochod věnovaný památce Borise Němcova. Ulicemi prošlo na 40 tisíc lidí (informace od specializované firmy, která počítala účastníky). Úřady uvedly údaj sedm tisíc. Pieta Mozartovi ruské opozice, máme-li přijmout rovinu tradičního příběhu, vyvrcholila na místě vraždy. Tam již dlouho běží malá občanská válka.

Hlídky aktivistů udržují pietní ráz, starají se o květiny a výzdobu. Proti nim pravidelně zasahují pořádkové síly, které pietu ničí. Aktivisté se však vracejí a výzdobu obnovují. Po čase ji zas lidé od moci zlikvidují. Aktivisté ji znovu rekonstruují. Trvá to rok.

Tito občané už necítí, že patří do stejné společnosti. Jsou proti sobě. Rusko se čím dál více podobá kotli s uzavřenou pokličkou, pod nímž se rozhořívá stále silnější oheň. V zemi nejsou slyšet dobré prognózy ani z oficiálních míst. Ta pouze utahují šrouby vůči „páté koloně“ a „zrádcům národa“. Shoda je, že evoluční cestou to nejspíše nepůjde.

Jiný pochod týž den zažily ulice Varšavy. Zorganizoval ho Výbor na obranu demokracie. Počet přibližně 80 tisíc účastníků potvrdila i oficiální místa. Manifestovalo se nejen proti vládě, kterou má v ruce Jarosław Kaczyński ve stejné míře jako u nás má ANO Andrej Babiš.

Lidé vyšli bránit Lecha Wałęsu, z něhož dělá současná vláda figurku komunistů, kterým měl údajně posloužit při změně režimu. Průzkum pro list Rzeczpospolita ukázal, že se Kaczyńskému a jeho spojencům tento záměr zatím nedaří: dvě třetiny respondentů považují Wałęsu za národního hrdinu.

V Rusku i v Polsku rozkládá vládnoucí moc štvaním proti „nepřátelům“ společnost. V Rusku se to volbami podle všeobecného konsenzu nespraví. V Polsku, které je dál na cestě demokracie, v to lidé věří. Na Slovensku budou volby za pár dnů. Tam mají v čele státu člověka, který tuto naději ztělesňuje a šíří. Ke zhlédnutí zde.

Nás čeká maratón počínaje letošními krajskými a senátními volbami. Pak se bude volit do Sněmovny a nakonec na Hrad. Už dnes mnozí vědí, kdo je kdo. Kdo je například dobrovolný pyroman v cizím zájmu, který má ze zakládaných ohýnků neskrývanou radost. Lidé také tuší, kdo by měl šanci tento trend zastavit. Ještě je čas toto všechno nejen pochopit, ale také spočítat, jak může přispět volič k výsledkům, které by umožnily nemít rozbitou společnost, nad níž si budou mnout ruce deviantní žháři.

Možná by to chtělo zhluboka dýchat a přemýšlet. Zatím nezávazně. Například o tom, že když hrozí smrt žízní, je hloupé odmítat jakékoli pití kromě své oblíbené značky.