Článek
Ještě na přelomu října a listopadu se zdálo, že se její post začíná otřásat. Její plány podkopával ministr vnitra Thomas de Maizière. Syřanům, které de facto v létě pozvala, neslíbil plný azyl, ale jen dočasnou ochranu, takže by si nemohli pozvat příbuzné. Vše sice musel honem odvolat, ale podpořil ho ministr financí Wolfgang Schäuble, který řekl, že de Maizièrova opatření jsou „nezbytná“, protože možnosti Německa pomáhat „jsou také omezené“. Přestože de Maizière nekonzultoval svůj návrh s vládou, nemusel odejít z funkce.
Byla to však jen bouře ve sklenici vody, na prosincovém sjezdu CDU už nebyly slyšet kritické hlasy naznačující nejednotu ve straně. Atmosféra souznění evokovala sjezdy vůdčích stran v socialistických zemích, teflonová Merkelová, po které vše steče, se po obamovském projevu s ujištěním, že to zvládneme, dočkala bouřlivého devítiminutového potlesku, delegáti povstávali, pouze výkřiky hurá chyběly.
Kancléřka sice slíbila, že výrazně sníží počet uprchlíků, ale CDU odmítla stanovit na uprchlíky strop, jak to požadovala sesterská bavorská Křesťanskosocialní unie CSU. Idylický obrázek dokonalého souznění narušoval jen její předseda a bavorský premiér Horst Seehofer, který na stropu trval: „Na světě není žádná země, která by uprchlíky přijímala neomezeně. Ani Německo to nemůže dlouhodobě zvládnout.“
Vstřícnost Mutti Merkelové k migrantům lze lidsky pochopit, občanská válka v Sýrii je mimořádně brutální a civilisté v ní hrozně trpí. Ovšem politička na jejím postu si musí být vědoma dopadu svých vyjádření, což se u ní neděje.
Nelze ji vinit, že právě kvůli ní přišlo letos do EU milión migrantů, ale snímky uprchlíků uvízlých na hranicích s poděkováními Německu a kancléřce jasně ukazují, že k tomu přispěla. Migrační nápor ale přestávají zvládat i ty nejvstřícnější země, jako je Švédsko. I Německo se ocitá na hraně.
Kancléřčina neuvážená politika ale nezatěžuje a neohrožuje jen Německo, kde může prudce vzrůst pravicový extremismus, protože obě hlavní strany - sociálně demokratická SPD i CDU - jsou k migrantům vstřícné a odlišný postoj zaujímá jen CSU, která nepůsobí na celostátní úrovni.
Její vstřícný přístup k uprchlíkům zatěžuje a rozkládá Evropskou unii. Nejde jen o důsledky přívalu uprchlíků, kvůli nimž postupně jednotlivé země začaly stavět hraniční ploty, což podkopává Schengenskou dohodu. Větším problém je, že Merkelová a německá vláda nehledají v EU konsensus, ale prosazují svůj přístup.
Jasně se to projevilo u mechanismu kvót na přerozdělování uprchlíků. Když se ukázalo, že ne všechny země EU jsou plánem nadšené, a hrozilo, že by se nedosáhlo jednotného postoje, nechaly se kvóty schválit kvalifikovanou většinou na schůzce ministrů vnitra.
Německý ministr zahraničí Frank Walter Steinmeier hrozil sousedním zemím, které rozhodnutí o kvótách nebudou plnit, i když soudní dvůr Evropské unie ještě nerozhodl o žalobě Slovenska a Maďarska na nelegálnost kvót a jejich přijetí pouhými ministry. Z podobných rozepří pak přicházejí rakouský nápad snížit dotace zemím EU, které kvóty nebudou plnit, a idea minischengenu.
Merkelová také prosadila velmi spornou dohodu s Tureckem, jemuž se mají poskytnout tři miliardy eur na zvládnutí uprchlické krize výměnou za to, že bude lépe střežit své hranice, aby pašeráci nemohli odvážet migranty přes Egejské moře do Řecka. Přestože Evropská komise Ankaru kritizovala, že zaostává v přizpůsobování legislativě EU, v rámci dohody o uprchlících se otevřely další kapitoly v rámci rozhovorů o přístupu Turecka k EU.
Unie tak přestává být rovnoprávným společenstvím zemí, ale dostává se do područí silných zemí, zejména Německa, které jako buldozer prosazuje svůj přístup a zájmy. Udělalo to opakovaně v případě Řecka, kde letos levicového řeckého premiéra Alexise Tsiprase donutilo přijmout tvrdé podmínky mezinárodních věřitelů, které se snažil zmírnit. Problémům tak unikly německé banky, které Řecku tak ochotně půjčovaly, ačkoli bylo jasné, že schopnost Atén splácet je mizivá. Jenomže to byla jedna země, která se stala, jak trefně poznamenal premiér Bohuslav Sobotka, otloukánkem. Tady jde však o osud celé EU.
Alex Švamberk
Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.