Článek
Kdyby tak Západ naslouchal některým visegrádským politologům! Musel by si uvědomit, že jeho demokracie je v ohrožení nejen kvůli bezbřehému humanismu a prázdnému vzývání hodnot, ale i kvůli tomu, že se elity zcela odtrhly od lidu! A uvědomil by si, že naopak právě bývalé komunistické země jsou dnes poslední baštou západních hodnot, protože se na svět dívají realisticky, zatímco v západní Evropě budou kvůli její scestné politické korektnosti nejspíš brzy vládnout extrémně pravicoví populisté.
Což o to, takové strany kvůli současné uprchlické krizi (a před ní kvůli krizi eurozóny) skutečně posilují, o čemž svědčí i čerstvý úspěch Národní fronty Marine Le Penové v regionálních volbách ve Francii nebo zisky Svobodných v nedávných volbách v Rakousku.
Jenže navzdory tomu zatím všude zůstávají pevně u vlády tradiční pravicové a levicové strany, které se v případě nutnosti raději spojí přes politický střed do koalice, než aby pustily k vládě extremisty.
To ve Visegrádu jsme jiní kabrňáci. V Polsku nyní vládne samojedině Právo a spravedlnost (PiS) Lecha Kaczynského, ve srovnání s kterým se Národní fronta jeví stále více jako umírněný spolek. Le Penová, odkojená liberální demokracií, by se totiž navzdory své protiimigrační a protievropské rétorice těžko uchýlila k antidemokratickým praktikám, které už stačila předvést od své výhry PiS. Její intenzivní čistky ve všech vrcholných orgánech, včetně Ústavního soudu, armády a tajných služeb, připomínají svého druhu státní převrat.
V Maďarsku vládne za pomoci metod, které teď prosazuje PiS v Polsku, už nějakou Viktor Orbán. O málo lepší je situace na Slovensku, kde některé nedemokratické choutky jednobarevné vlády Smeru brzdí prezident Andrej Kiska.
Česká republika vládě jedné strany zatím odolává, ale nejsilnějším politickým subjektem v zemi je podle průzkumů už nějaký čas ANO miliardáře Andreje Babiše, který považuje parlamentní demokracii za žvanírnu. Jeho případné vítězství v příštích volbách, následované znovuzvolením prezidenta Miloše Zemana, by jistě Česku republiku notně přiblížilo demokratickým „standardům“ zbytku současného Visegrádu.
Když si tedy dnes leckteří visegrádští komentátoři či politici nezapomenou ve svých úvahách na téma krize EU kopnout do Angely Merkelové, popřípadě do „povýšeneckého“ Západu, možná by neuškodilo, kdyby se nejprve rozhlédli doma.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).
Zamyslet by se měl i český premiér Bohuslav Sobotka. Konkrétně nad tím, s kým v tyto dny koordinuje naši politiku vůči EU.