Článek
Umírněně chválil přístup Německa i dalších, převážně starých členských států Evropské unie. Doslova řekl, že ti, kteří se proti kvótám stavěli až do konce, „pokazili své zemi reputaci“. Na rozdíl od jeho rodného Polska. Pro připomínku se nachází jeho vyjádření zde .
Nyní, jak se zdá, prohlédl. Ve středu v Bruselu v rozhovoru pro evropské novináře prohlásil, že politika otevřených dveří kancléřky Merkelové je „nejvíce nebezpečná“. Postavil se také proti stálým kvótám, proti hlasování kvalifikovanou většinou, vyjádřil obavu ze ztráty důvěry veřejnosti.
Během měsíce takovým způsobem změnit názor a rétoriku vyžaduje velkou názorovou ohebnost. Při bližším pohledu je zřejmé, že jedná pod tlakem událostí a okolností. Na okraj - pokud je pravda, že si všiml obav veřejnosti „po mnoha a mnoha letech až nyní,“ jak svůj obrat zdůvodnil, je to smutné.
Zčásti má ale pravdu. Stálé kvóty na běžence nemají smysl z mnoha důvodů. Hlavní je ten, že lze uprchlíky těžko udržet v zemích, kde být nechtějí. I Tusk chce ale přerozdělovat, jenom jinak. Do všech zemí, ovšem za účelem bezpečnostní kontroly, ne za účelem života.
Vnější hranice Evropské unie se bránit jistě musí, ale to stojí peníze. A jak sám Tusk říká, Itálie a Řecko jsou na hranici svých sil. Takže by členské státy měly dostát svému závazku podílet se finančně i materiálně na této ochraně. Námořní hranice se totiž dá těžko uhlídat tak jako zelená.
Hlavní těžiště je ale mír v zemích, kde je válka a především aktivní politika Turecka v boji proti převaděčům. A udělení možnosti pracovat a studovat uprchlíkům na jeho území. Na to ostatně dostalo tři miliardy eur. A další výhody, jak si Tusk pochvaloval.
Co ho tedy přimělo postavit se proti kancléřce Merkelové, která mu do funkce pomohla? Je to obava ze vzniku dvourychlostní Evropy. Na summitu o migraci si vzala kancléřka Merkelová stranou několik členských států a předsedu Evropské komise Junckera.
S nimi projednala přerozdělovací mechanismus a řekla, že po jeho zavedení bude přístupný všem. To vše ve světle úvah o prohloubení integrace zemí eurozóny s parlamentem, prezidentem a společným rozpočtem. Navíc předseda Evropské komise také podpořil plán užšího jádra unie. To je Tuskova noční můra, to mu nedá spát.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.
Jen doufejme, že jeho důvod není prozaičtější. V jeho rodném Polsku se změnila situace. Vlády se chopila konzervativní a euroskeptická strana Právo a spravedlnost. Ta pod záminkou útoků v Paříži obrátila a prý už kvóty podporovat nebude. Pokud by jen toto bylo záminkou, bylo by to zlé. Donald Tusk má být prezidentem celé Evropské unie a ne se chovat podle momentální situace v zemi, odkud pochází.