Ještě v průběhu dnešního vysílání každoročního poselství Vladimira Putina oběma komorám parlamentu napsal scénárista Oleg Kozyrev: „Poslouchám Putina a nemůžu určit, zda víc připomíná pozdního Brežněva nebo raného Černěnka.“

Stejně jako tehdy byla slova z tribuny o něčem jiném, než co zajímá nebo trápí zemi. A dokonce, což se dřív nestávalo, řečník ve chvílích, kdy nečetl připravený text, namáhavě hledal slova a pauzy vyplňoval neartikulovanými zvuky. Výrazy tváří v hledišti vzpomínky na pozdní SSSR jenom umocnily.

Kozyrev je vlažný opozičník. Ještě méně se cítí na druhé straně barikády novinář Jurij Proňko, který nedávno napsal, že opovrhuje všemi, kdo emigrovali z Ruska a bojují proti režimu. Ani Proňko však neudržel emoce: „Slova hlavy státu nemají styčné body s realitou. Zdalipak to chápe? Silně pochybuji.“

A šel dál: „Bohužel život dokázal, že současná hlava ruského státu je produktem sovětské epochy a nehodlá se vzdávat svých zásad, které už přivedly zemi do stavu letargické stagnace.“ Když měl Putinův projev okomentovat jeho někdejší píárista Stanislav Bělkovskij, řekl, že byl prázdný a nudný, přičemž prezident do něj namontoval kousky z minulých poselství, která si až na lidi, co je studovali, nepamatuje nikdo včetně samotného Putina.

Zlé turecké vedení

Bělkovskij ovšem měl na mysli část domácí. Skutečný drajv prezident měl ve chvíli, kdy mluvil o mezinárodní situaci. Nakreslil šablonu, podle které mají myslet lidé v Rusku a ti, co jsou v kremelském magnetickém poli ve světě.

Je následující: Mírumilovné Rusko, které se chce starat jen o to, aby v něm žily soudržné rodiny zmnožující blahobyt, je ohroženo terorismem v osobách ruských občanů v ISIS, jehož vznik, stejně jako pád či narušení klidných a blahobytných režimů v Libyi, Sýrii a Iráku, zavinil Západ. Proto musí Rusko své nechtěné občany preventivně zničit na místě.

Překáží mu ale Turecko, které má hodné, pracovité a přátelské lidi, ale zločinné vedení. Ať si nemyslí, že se to „omezí jen na rajčata“ (míněn Putinův zákaz dovozu turecké zeleniny do Ruska), „víme, co máme dělat“. Podle analýzy ruských zdrojů, které šíří kremelské myšlenky, se lze domnívat, že půjde o pokus posílit separatismus v Turecku a usilovat o nepokoje a rozpad země.

Že Putinova slova hltají lidé s menší mírou znalostí, je v pořádku, pokud se nepodílejí na vysoké politice. Špičky EU a NATO mají ale dost informací, aby věděly, že i vnitřně nemocné Rusko má za Putina fungující aparát, který je určen k rozkladu společností, jež považuje za nepřátelské, aby dosadil k moci své lidi.