Článek
Narušení tureckého vzdušného prostoru nebylo tak vážné, aby bylo nutné po krátké výzvě bez dalšího vizuálního varování ruské posádky rovnou odpálit protiletadlové rakety a sundat suchoj, který neměl v úmyslu zaútočit na Turecko. A to bez ohledu na to, že Turecko už předtím upozorňovalo Moskvu, aby neútočila na pozice vzbouřenců v oblasti obývané etnickými Turkmeny.
Teprve následující události ale odhalily pravou tvář syrského konfliktu, kde žádné konvence neplatí, protože každý bojuje o své bytí a nebytí, a jen mrtvý nepřítel je dobrý nepřítel. Vzbouřenci z 10. brigády klidně stříleli na ruské piloty snášející se na padácích, přičemž jednoho zabili. Ne že by se v jiných konfliktech něco podobného nestalo.
Sestřelené americké piloty se opakovaně snažili zasáhnout v Pacifiku japonští stíhači a také pár spojeneckých letců neudrželo nervy na uzdě – u nich však šlo o jednotlivé excesy, které byly tvrdě potírány.
V případě 10. brigády se však nic podobného nedělo, dokonce nebyla ani snaha čin zamaskovat. Velitel vzbouřenecké skupiny Džahíd Ahmad agentuře AP klidně řekl, že jeho muži stříleli po pilotech snažících se dostat na padácích na území pod kontrolou vládních sil a jednoho zasáhli, takže už dopadl na zem mrtvý.
Zmíněná 10. brigáda přitom nepatří mezi džihádistické skupiny, jako je Fronta an-Nusra. Naopak, je řazena k umírněné opozici, je součástí Svobodné syrské armády a dostává zbraně od koalice vedené Spojenými státy. Protitanková raketa TOW, kterou zřejmě tatáž skupina vypálila na ruský vrtulník pátrající po sestřelených pilotech, byla rozhodně americká.
Nelze vytýkat umírněné opozici, že se raduje z pádu ruského bombardéru, když čelí ruským náletům otevírajícím prostor pro postup syrských vládních vojsk. Nelze jí ani bránit v ostřelování vrtulníku, který nebyl označen jako sanitní, ale po letcích na padácích se prostě nestřílí.
Vzbouřenci tak dali za pravdu neméně krutému syrskému prezidentovi Bašáru Asadovi i ruským politikům, kteří říkají, že v Sýrii nevidí žádnou umírněnou opozici, protože tam bojují proti vládě samí teroristé. V případě Asada je to ovšem podobné, jako když zloděj křičí Chyťte zloděje.
V Sýrii na konvence nedbá nikdo. Den před sestřelením letadla varoval americký zástupce Organizace pro zákaz chemických zbraní OPCW Rafael Foley, že zakázané bojové otravné látky se v Sýrii používají zcela běžně: „Smutnou realitou je, že se použití chemických zbraní v syrské občanské válce stává rutinou.“
Obvinil přitom vládní vojska, že je také nasazují bez ohledu na to, že země přistoupila k Úmluvě o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a jejich zničení z roku 1992. Ta přitom vychází z Ženevského protokolu z roku 1925, zakazujícího použít jako první chemické a bakteriologické zbraně, ke které se přistoupilo po nasazení plynů za první světové války. Tuto konvenci neporušil ani Hitler – na rozdíl od Japonců.
Syrská občanská válka tak postupně likviduje uznávané mezinárodní Ženevské konvence, ke kterým se dospělo kvůli neúměrně vysokým počtům obětí v konfliktech v 19. století a které byly rozšířeny po obou světových válkách. Protokol II. z roku 1977 rozšiřuje jejich platnost i na účastníky konfliktů nemajících mezinárodní charakter.
Alex Švamberk
Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.
Syrská válka tak obrací kormidlo do minulosti, do dob, kdy se nepřátelé vyvražďovali, což je největší riziko, protože válka by už nemusela být jen vůl, jak zpívaly Synkopy 61, ale mohla by se z ní opět stát krvelačná bestie. Hrozí to o to víc, že zatím všichni – včetně nás – přilévají jen oleje do ohně, takže si nikdo nestěžuje na nedostatek zbraní. Proti komu se používají, se však nijak neřeší.