Očima Saši Mitrofanova: Musí platit - Co jsme si, to jsme si?

Pořád myslím na to, jak Hrad vylučoval premiéra. Prezidentův mluvčí tehdy oznámil, že Bohuslav Sobotka přestal být hlasem národa a stal se hlasem médií. Mluvčí hlavy státu sám za sebe vystupovat nemůže z definice.

Od okamžiku, kdy se zamlčeným předpokladem, že jde o stanovisko Miloše Zemana, vyloučil premiéra z národa, navíc uplynulo dost času na případnou prezidentovu reakci, pokud by se jeho mluvčí v tomto případě zbláznil, opil se, zalkl se pocitem vlastní důležitosti nebo tak dlouho v tichu své kanceláře křičel Nic než národ, až se mu to přelilo do klávesnice.

Jenže je tady jiná otázka. Musí být národ (ne ten, který je „nic než“, ale národ jako společnost) za všech okolností jednotný? Připustit si, že nemusí, ba naopak že se musí v klíčových okamžicích svých dějin rozdělit, aby došlo k vývoji společnosti, je téměř nesnesitelné pro každého, kdo byl vychováván v duchu rčení Všichni jsme Češi a Co jsme si, to jsme si s vyhlídkou na uplatnění Já na bráchu, brácha na mě. A že středně velký národ musí držet při sobě, aby ho nerozšlapali větší.

Na tento stereotyp navázal Zeman v inauguračním projevu. Uvedl, že chce být prezidentem všech občanů, bez rozdílu jejich politických názorů. Zároveň tuto představu v další chvíli rozbil, když oznámil, že bude bojovat proti kmotrovské mafii, neonacistickým bojůvkám a podstatné části českých médií.

Naplnění bodu jedna zpochybnil zaměstnáním poradce Martina Nejedlého, jehož vazby na Rusko nebyly nikdy zcela rozkryty, bod druhý pak zpěvem národní hymny s Martinem Konvičkou. Ve třetím bodě si zaslouží pochvalu za opravdovost a vytrvalost.

To vlastně byla generálka na vylučování z národa. Kdokoli z vás, milé čtenářky a vážení čtenáři, se jednou postavil zlobě, závisti a zášti, může říci své o tom, jak vás vypuzovali „ze slušné společnosti“. Není divu, že došlo i na šutřík hozený zpoza hradních zdí směrem k premiérovi.

Ve dnešní dopolední debatě na toto téma na Twitteru mimo jiné zaznělo: „Z některých částí národa je dobré se vyloučit preventivně.“ Platí, že středně velký národ musí držet při sobě, aby ho nerozšlapali větší. Kdo ale napomáhá těm, kteří by se rádi po tomto národu proběhli, aby nevystrkoval hlavu, nemůže být na jedné lodi s lidmi, kteří stojí o svobodu. Ostatně jeden takový pokus se ukázal jako falešný zde.

Neznamená to, že si vjedou do vlasů. Ale odsunout se je zdravé. Jinak, až se přeženou mraky, by nebylo možné zase k sobě hledat cestu. Pokydaní by byli všichni.