Jedno je čistě její – možnost vzít vítr z plachet těm, kteří ji napadají z nevyváženého zpravodajství. Druhé patří koncesionářským poplatníkům, kteří mají šanci utvořit si vlastní názor.

Nabízí se také širší úvaha, že Asadovo vystoupení není náhodné a bez souvislostí. Ještě před několika měsíci mu západní státníci nemohli přijít na jméno. V naprosté většině vyzývali k jeho odstoupení, bez něhož si nedokázali představit mír. Ba co víc, vyzbrojovali a cvičili povstalce různých skupin bojujících proti němu. Včetně tak pochybných, jako je na Al-Káida, napojená An-Nusru.

Situace se ovšem změnila. Všem zúčastněným začíná být jasné, že bez pozemní operace porážka takzvaného Islámského státu není možná. Jediné jednotky, které jsou schopny si s ním poradit, jsou však jednotky pravidelné armády, se vzdušnou podporou spojenců.

Opravdu bojeschopné státy, které jsou nejblíže, se však více než nesnášejí. Takže jejich ozbrojené vystoupení by mohlo vzbudit v soupeři strach z přílišného nárůstu moci jeho protivníka.

Zároveň jak Západ, tak Rusko odmítají pozemní operaci. Jednoduše proto, že vyhrát válku by bylo snadné, ale není jasné, co by bylo potom. Nehledě na to, že Islámský stát povraždil již tolik místních obyvatel včetně muslimů, že jeho pověsti by mezi obyvateli prospěl snad už jen boj proti „západním a východním (ruským) křižákům“.

Je také stále více zřejmé, že Turecko hraje svou vlastní hru. Podporou Turkmenů, vydíráním Evropské unie skrze uprchlíky, jimž nedává na svém území žádnou možnost obživy ani legálního pobytu, či bojem proti Kurdům. O podezření z obchodu s ropou džihádistů se dosud taktně mlčelo. Po sestřelení ruského letadla se ale o něm mluví čím dál víc.

Není tedy náhoda, že za zprostředkování zahraničních vyjednavačů vyklízejí umírnění povstalci vůči Asadovi své pozice, naposledy město Homs, které bylo baštou odporu proti Asadově vládě. Mír v Sýrii a přechodné období zakončené mezinárodně monitorovanými volbami mohou být blíž, než se zdá. Protože s vyslyšením Asada a části Syřanů, kteří ho podporují, je cesta ke smíru v Sýrii méně trnitá. Syrská armáda pak může místo bratrovražedné války bojovat proti takzvanému Islámskému státu.