Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Hradní ztráta paměti - Thomas Kulidakis

Novinky, Thomas Kulidakis

Od 17. listopadu uběhly necelé dva týdny a na prezidenta Miloše Zemana se sype kritika ze všech stran. Za jeho vystoupení na tribuně po boku Bloku proti Islámu na Albertově. A prezident ustupuje. Konvičku prý viděl „poprvé v životě“, „nezná ho“ a „zásadně s ním nesouhlasí“. Dává od něj ruce pryč, jak jen to se zachováním tváře jde.

Thomas Kulidakis

Článek

V podstatě se mezi osobnostmi veřejného života a na politické scéně nenajde nikdo, kdo by se ho zastal. Jako první se mu postavil premiér Bohuslav Sobotka. Správně připomněl, že prezidentova úloha je být morální autoritou a ne jen následovat momentální nálady a povzbuzovat přirozené strachy. „Tak jako se třeba Masaryk dokázal během Hilsneriády jednoznačně postavit proti antisemitismu v tehdejší české společnosti.“

Šíři pole kritiků dokresluje fakt, že i bývalý prezident Václav Klaus prohlásil, že „on by na to podium s Konvičkou nešel“. Nabízí se otázka: Skutečně prezident vězí v patálii, ke které přišel „jako slepý k houslím“, protože nevěděl?

Prezidentovi se dostává standardního servisu. Má poradce, hradní protokol, kancléře, spolupracovníky, mediální experty i tiskového mluvčího. Má také občany, se kterými tak často a rád podle svých slov mluví. Takže i pokud noviny nečte, rádio neposlouchá a televizi nesleduje, mohlo by se mu donést, co již dávno je známo všem.

Mám na mysli názory předsedy Bloku proti Islámu Martina Konvičky, za které nyní čerstvě čelí obvinění z podněcování k nenávisti vůči skupině osob: „A jako vítězové voleb vás, milí muslimové, nameleme do masokostní moučky“. Rozvahy o budování koncentračních táborů pro všechny muslimy a zbavování občanských práv občanů České republiky, kteří by proti Islámu jako náboženství nic neměli.

Prezident dnes říká, že Konvičku dříve nikdy osobně nepotkal. To je možné, ale jeho názory v rozhovoru uveřejněném 28. 6. 2015 komentoval. Dokonce mu doporučil, že pokud si chce založit stranu, má mít „i pozitivní program, ne jen negativní“.

Je zvláštní, že ani organizátoři demonstrace na podporu prezidenta Miloše Zemana na pražském Albertově mu prý nic neřekli. Obzvláště ve světle dopisu, který jsem před letošní připomínkou událostí 17. listopadu 1989 obdržel právě z jejich okruhu.

Se svolením pisatele část ocituji. "Akci BPI, která měla být na Hradčanech, organizátoři přesunuli na Albertov. Já jako příznivec Zemana nemám radost, že tomu tak bude ve stejný čas, neboť za to bude oprávněně kritizován."

Co čekali, to přišlo. V daný den skutečně prezident Zeman promluvil nejen k příznivcům s prefabrikovanými stejnými transparenty. Zazpíval si i hymnu s přítomnými osobami na řečnické tribuně. Včetně Martina Konvičky. Přišlo doplnění: „Na Albertově jsem byl zklamán tím, že "podkuřoval" přítomným islamofobům.“

Thomas Kulidakis

Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.

V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.

Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.

A jaké z toho všeho plyne poučení? Mýliti se je lidské, odpouštět božské a poučit se ze svých chyb zralé a moudré.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám