Očima Saši Mitrofanova: Zpěv o vlasti a o chlévu

„Gaudeamus igitur,“ zazpíval studenský sbor na pódiu a když svou hymnu ukončil, vytvořil zvednutím jednotlivých písmen nápis Ať žije svoboda! Slavnost pokračovala projevy studentů a zástupců vedení českých a moravských VŠ. O politice se nemluvilo. Důraz se kladl na to, že 17. listopad je dnem, který patří studentům.

Shromáždění, které popisuji, se totiž muselo odehrát až o pět dnů později, protože Albertov byl zablokován pro jiné členy české společnosti, kteří se studenty neměli společného nic. To se 22. listopadu připomnělo. Žádné jméno ale nepadlo. Zazněly výzvy k odmítnutí nálepek a k použití názorů a argumentů. I apel odpovídat na nenávist tolerancí.

Proč se tedy vracím k věcem již popsaným? Protože jsem obdržel dopis, který ocituji v původním znění, neboť ho pokládám za vzorový. Na studentském shromáždění, kdy se na Albertově sešlo několik tisíc lidí, jsem byl, proto mohu porovnat to, co píše autor, s tím, co jsem viděl na vlastní oči.

Pisatel, který tam pravděpodobně chyběl, má jiný úhel pohledu: „Vy jste neviděl, že to nebyl svátek 17. listopadu za uctění památky studenta Opletala a dělníka Sedláčka, ale nenávist vůči prezidentovi (studenti mohli přijít po akci prezidenta před, nebo potom po 3 hodinách, tak jak si jiní zamluvili kdysi jiné prostory ?). Co tam dělali všichni Ti …. ??? - oni SLAVILI DEN STUDENSTVA?????????????????????????? VŠE BYL JEN ZÁMĚR PRAŽSKÉ KAVÁRNY!!! PROSTĚ PROVOKACE a údajně tam tisíce lidí co prezentovala neveřejnoprávní ČT1 ???“

Jak se to říká: bohapustá lež? A nestydatá, mám-li to vhodně doplnit. Jako svědek vím, že nic z toho, co stojí v tomto dopise, není pravda. Ale to zjevně autorovi nevadí, potřebuje zakalit jasný obraz. Metoda je to vyzkoušená a stále aktivní.

Ve velkém takto funguje kremelská propaganda, v malém Miloš Zeman, který přehlíží, že prostým srovnáním jeho vlastních výroků lze dokázat, že když dnes říká, že před společným zpěvem české hymny na pódiu na Albertově 17. listopadu neznal jistého Konvičku, šíří nepravdu.

Mimochodem, když dva dělají totéž, není to totéž. Česká hymna zazněla na Albertově také na závěr shromáždění 22. listopadu. Neplánovaně, spontánně. Mladým lidem připadá jakýkoli patos směšný a mají naprostou pravdu, často bývá zneužit. Jenže i oni zpívali Kde domov můj.

Tak dlouho jsem přemýšlel, jak nejlépe popsat, v čem spočíval hlavní rozdíl těchto dvou zpěvů národní hymny, až mi mezitím dorazil další ohlas a v něm k této věci stálo: „Buďte si jist: sdílíme vlast, nikoli chlév.“ Chápu, že to někomu nesedne. Je to ale výstižné.