Článek
Leckdo může namítnout, že nic takového reálně nehrozí. Jenže domácí průzkumy nyní ukazují, že by většině obyvatel nevadilo obnovení hraničních kontrol. A začíná převládat názor, že Česku členství v EU neprospívá.
Varovné signály přicházejí i z Unie. Nizozemsko kupříkladu přišlo s myšlenkou, že by země Beneluxu, Německo a Rakousko měly vytvořit vlastní Schengen. Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker zase míní, že EU, zejména pokud se dál rozšíří, bude možná muset fungovat ve dvourychlostním režimu.
Nic nového pod sluncem, namítnou mnozí. Vždyť dvourychlostní EU už existuje kvůli rozdělení na eurozónu a zbytek. Jenže zmíněné návrhy jdou dál.
Pokud by se kupříkladu severní křídlo EU pod záminkou složité spolupráce s východem a jihem EU skutečně opevnilo za hranicemi vlastního Schengenu, naši otevřenou ekonomiku by postihly velké problémy – a to nejen kvůli vyšším nákladům pro české exportéry, ale i kvůli negativním symbolickým konotacím.
Totéž by platilo, pokud by Česko skončilo na vedlejší koleji integrace, zatímco tvrdé jádro EU by se integrovalo v různých oblastech rychleji.
Buďme konkrétní. Sobotka momentálně vyjednává při své návštěvě Číny o jejím větším angažmá u nás s vizí, že by se Česko mohlo stát jakýmsi centrem pro čínskou investiční expanzi v EU. Je ovšem dost nepravděpodobné, že Čína a další neevropské ekonomické velmoci by takové plány chtěly realizovat v zemi druhé evropské kategorie, navíc za zavřenými hranicemi.
Není proto úplně moudré, když někteří čeští politici z nacionalistických pozic odmítají jakoukoli kritiku evropského Západu na naši adresu, čímž dodávají munici evropským politikům, kteří přicházejí s výše zmíněnými návrhy.
Nebo když někteří analytici poučují veřejnost, že děláme věci rozumněji a lépe než západ EU, kde se prý elity odtrhly od lidu, a že by nám tudíž možná bylo lépe mimo hlavní proud evropské integrace, nebo dokonce mimo EU.
Co na tom, že každý krok, který nás vzdálí od EU, bude mít značnou ekonomickou, politickou a bezpečnostní cenu, o které tito lidé nemluví. Sobotka to ve svém projevu naznačil. Jenže aby toto poselství rezonovalo ve společnosti náchylné kvůli strachu slyšet na slova populistů, bude muset udělat mnohem víc.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).