Rusko se zapojilo do bojů na začátku září tohoto roku. Koalice vedená Spojenými státy tento fakt musela vzít na vědomí a podle toho se zařídit. Stejně jako celé mezinárodní společenství. Jedna z prvních praktických věcí, kterou USA a Rusko učinily, bylo ustanovení koordinačního komunikačního kanálu. Aby nedošlo ke vzájemnému konfliktu dvou jaderných velmocí a jejich spojenců.

Následovaly politické proklamace a hádky, kdo na koho útočí a kdo se víc angažuje, ale v zásadě vše fungovalo, jak má. Každý bombardoval sice víceméně podle svého plánu, ale s vědomím dvou společných cílů. Likvidace Islámského státu a vyhnutí se vzájemnému ohrožení, které by mohlo přenést lokální konflikt do konfliktu dvou jaderných velmocí.

Ještě na nedávném summitu G20 si prezidenti USA a Ruska sdělili, že je nutné se domlouvat a bojovat proti jasnému společnému nepříteli. Politické uspořádání Sýrie po válce a způsob dosažení vnitřní dohody byl přenechán vyjednavačům ve Vídni. V  atmosféře vynucené spolupráce se zdálo, že se blýská na lepší časy. Proto turecký zásah udeřil jako blesk z čistého nebe a šokoval. Mezi řádky je možné číst, že popudil nejen Rusko, ale také jeho spojence v NATO. A byť je Turecko spojenec, je naprosto legitimní klást si otázky o této i jeho dalších akcích.

Pokud je pravda, že se ruské letadlo ocitlo na přibližně sedmnáct sekund nad jeho územím, nebylo by lepší místo sestřelu a riskování širšího konfliktu nechat ho doprovodit stíhačkami na správnou stranu hranice? Do jaké míry se snaží vypořádat turecká vláda s uprchlickou vlnou? Bruselu slíbila přispění k jejímu zastavení až ve chvíli, kdy Turecko získalo tři miliardy eur a další ústupky.

Bojuje Turecko více proti Kurdům a Asadovi, nebo proti Islámskému státu? Proč uvolnilo své vojenské základny pro zahraniční síly tak pozdě? A mají pravdu turecká a zahraniční média, například deníky Observer či The Guardian, o tureckých obchodnících s ropou vytěženou bojovníky ISIL?

Zpráva o sestřelení ruského stíhacího bombardéru přišla ve chvíli, kdy o společných akcích jednal francouzský prezident Hollande s prezidentem Obamou. Na toto jednání podle plánu navazuje další, pro změnu s prezidentem ruským v Moskvě.  Možná i proto řekl prezident Obama, že si tuto věc mají vyříkat Rusko s Tureckem. Neboli jeho slovy „je důležité se ujistit, že Rusové i Turci spolu komunikují, aby zjistili, co přesně se stalo, a přijali opatření zabraňující jakékoli eskalaci." A podle NATO je čas na „zklidnění a diplomacii.“ Všichni vědí, že s Ruskem, které má silné pozemní spojence v Asadově armádě, libanonském Hizballáhu a íránských jednotkách, lze Islámský stát porazit snadněji než bez něj.