Článek
Československo bylo totiž během éry komunismu v rámci sovětského bloku významným školicím centrem pro teroristy z nejrůznějších zemí, přičemž jednou z významných lokalit byl tábor v Zastávce u Brna, který se nyní při pohledu ze zahraničí stal opět neslavně proslulým jako detenční centrum pro uprchlíky.
Kdo se chce dozvědět o československém výcvikovém programu pro teroristy víc, nechť si přečte knihu Karla Pacnera „Československo ve zvláštních službách“. Anebo některé práce bezpečnostního analytika Dušana Rovenského. Dozvíme se kupříkladu, že první teroristy pro africká a asijská „národně osvobozenecká hnutí“ začala StB školit od podzimu 1959, zejména v Jílovém u Prahy a na Slapech.
V době normalizace výcvik teroristů a „partyzánů“ pro národně osvobozenecká hnutí vrostl natolik, že v roce 1982 byl vytvořen za tímto účelem specializovaný Ústav zahraničních studií Vysoké školy SNB v již zmiňované Zastávce u Brna. Tímto výcvikovým zařízením pak prošla řada osob z Nikaraguy, Sýrie, Afghánistánu (přes 400 osob) a Palestiny (přes 130 osob), včetně mezinárodně proslulého Abú Nidála.
Nejen on, ale i někteří další z teroristů vycvičených v Československu se podíleli na velkých teroristických akcích v minulosti, přičemž některé takové akce byly spáchány se zbraněmi československé výroby či s použitím plastické trhaviny Semtex. Podomácku vyrobené bomby se semtexem byly nalezeny německou policí v roce 1988 při prohlídkách v bytech používaných palestinskými teroristy.
Václav Havel v roce 1990 oficiálně potvrdil, že Československo dodalo před rokem 1989 velké množství semtexu prostřednictvím Omnipolu režimu Muammara Kaddáfího. Stopy této trhaviny mimo jiné vedou k teroristickému útoku na let Pan Am 103, v jehož troskách poblíž skotského města Lockerbie v roce 1988 zahynulo 270 lidí. Atentát měl zorganizovat příslušník libyjských tajných služeb Ali al-Megrahi, který byl také později odsouzen, ale někteří experti dodnes tvrdí, že mozkem útoku byl výše zmíněný Abú Nidál.
Leckdo se může zeptat, proč toto vše připomínat. Hlavní důvody jsou dva. Tím prvním je skutečnost, že navzdory jejich tehdejší ohavné práci v roli školitelů teroristů existují u nás lidé, kteří by mohli výrazně prospět svými znalostmi a expertizou v boji se současným terorismem, pokud by měli zájem. Musí jich mezi námi stále žít poměrně dost. Je samozřejmě možné, že české tajné služby již jejich znalostí využívají. Pokud ano, možná by o tom měla vědět i veřejnost jako o určité formě vypořádání s minulostí.
Druhým důvodem je skutečnost, že by současnému českému diskurzu o uprchlické vlně a terorismu velmi pomohlo, kdybychom se k uprchlické kalamitě a teroristickým útokům v západní Evropě nestavěli tak, že za ni nesou vinu jen západní země, takže ať si ji řeší primárně ony.
Když už někteří naši politici a komentátoři tvrdí, že právě západní země by měly v řešení krize přijmout odpovědnost za důsledky kolonialismu a zpackané vojenské intervence v posledních letech, bylo by dobré zároveň dodat, že nějakou odpovědnost za neutěšenu situaci na Středním východě či zemích v africkém rohu nese i předlistopadová politika naší země – od podpory pro vražedné režimy v regionu až po výše zmíněný masivní výcvik teroristů.