Jejich oběťmi jsou také obyvatelé Iráku a Sýrie, kde je Islámský stát vojensky přítomen. Jeho řádění zapříčinilo, že se na útěk ze svých domovů vydaly milióny lidí. Krutost následovníků vůdce Islámského státu Abu-Bakra al-Baghdádího dokresluje barbarství, s jakým ničí kulturní dědictví lidstva na území, které ovládají. Je nutné Islámský stát potrestat, ale také mu nedovolit dosáhnout jeho cíle. I ve chvíli, kdy se mysl a city bouří a volají po spravedlivé odplatě, je třeba jednat s rozvahou.

Útoky na všech frontách, nejen v Evropě, mluví jasně pro společnou akci. Je nepřítelem a hrozbou pro celé mezinárodní společenství. Je načase skoncovat s mocenskými hrátkami států Blízkého a Středního východu. Ty se s fanatiky včas nevyrovnaly v bláhové víře, že je nejdřív nechají oslabit své rivaly a pak Islámský stát smetou z povrchu zemského. Spojené státy a Rusko musí spolupracovat.

Pozemní zásah Západu je stále nebezpečný z vícero důvodů. Za prvé by mohl pomoci Islámskému státu obhajovat svou existenci jako „bojovníka proti křižákům Západu.“ Proto Západ stále vyzývá k pozemní akci. Za druhé je potřeba mít plán, co se stane po případné likvidaci Islámského státu. Komu na území velikosti Velké Británie, kterou nyní ovládá, předat moc? Kurdům, legitimní irácké a syrské vládě nebo rebelům?

Region by se mohl bez plánu pro mírové uspořádání po válce propadnout do chaosu. Vzpomeňme Irák a Libyi. Na okraj summitu G20 se velmoci shodly na nutnosti uzavřít v Sýrii příměří. OSN má zprostředkovat rozhovory mezi syrským prezidentem Bašárem Asadem a opozicí. A mezitím koordinovaně pomáhat nálety místním v boji - slibný začátek.

Je potřeba se také pod vlivem šoku z teroristických útoků nevzdat základů naší civilizace. Demokracie, tolerance k vyznání, původu, rase a názoru. Výsledkem nesmí být rozbití jednotné Evropské unie, obnovení vnitřních hranic nebo omezení občanských svobod. S ohledem k uprchlíkům je třeba říci, že utíkají před stejným nepřítelem, který má na svědomí terorismus. Na bezpečnostních složkách je pak účinně přicházející prověřit.

Za útoky nemohou ani všichni muslimové. Vždyť i tentokrát v Paříži, stejně jako při útoku na Charlie Hebdo, pomáhali zraněným i oni. Od útoků se distancovali a na internetové síti se sdružují v nesouhlasu s Islámským státem pod heslem #NotInMyName.

Na světě jsou téměř dvě miliardy muslimů, kdyby byli všichni teroristi, vypadal by jinak. Stejně jako kdyby bylo teroristy necelých 6 miliónů muslimů ve Francii. Když někdo spáchá zločin, musí následovat spravedlivý trest, napsal klasik Dostojevskij. Ten si zasluhují ti, kteří se provinili, nikoliv jejich oběti.