Článek
Starosta Pavel Dominik prohlásil, že Břeclavany musí pochválit. Prý „skutečně volají“, když vidí podezřelou osobu. „Volají policii, aby prověřila, o koho se jedná. Nepřipadá tedy v úvahu, že by se tu volně pohybovali (běženci) a unikli pozornosti občanů nebo městské a cizinecké policie.“
To je nepochybně příklad hodný následování v celé České republice. A nebude k tomu zapotřebí ani žádných nákladných kampaní, protože většina českých občanů od zhruba čtyřiceti nahoru má zásluhou toho, že strávila formativní část života v policejním státě, všechny základní techniky občanské bdělosti, kterou by zlí jazykové možná chtěli zlomyslně nazývat „udavačství“, dobře zvládnuty.
A zdá se, že mnozí také s nostalgií začínají vzpomínat, jak bezpečno nám kdysi bylo v policejním státě za ostnatými dráty. Téměř tři čtvrtiny respondentů v průzkumech veřejného mínění si totiž myslí, že bychom měli obnovit hranice – tedy zrušit volné cestování v schengenském prostoru.
Bývalý prezident Václav Klaus i jeho současný nástupce Miloš Zeman těmto občanům mluví z duše, když svorně vyzývají, že je třeba na hranice povolat nejen policii, ale i armádu. Následovat bude nejspíš volání po oplocení republiky pořádným plotem, protože policie a naše miniaturní armáda nemohou být všude.
Naštěstí břeclavská zkušenost ukazuje, že s odchytem běženců, kteří by snad přece jen i takové důmyslné zátarasy překonali, mohou pomoci bdělí občané, kteří podezřelé osoby iniciativně nahlásí.
A jak taková podezřelá osoba vypadá? Podle toho, co se člověk dozví v diskusních fórech na internetu, jsou to vesměs už na první pohled vyžírkové, obvykle tmavší pleti, pro které někteří naši čile diskutující spoluobčané používají přátelský a samozřejmě zcela nexenofobní český výraz „čmoudi“.
Takový „čmoud“, jak dobře ví nejen takový internetový diskutant, ale i leckterý údajně seriózní komentátor, už na první pohled nemá potřebné dovednosti a pracovní návyky, aby se uplatnil na našem náročném pracovním trhu. Z televize též víme, že když se uprchlíka na něco zeptáte, volá okamžitě „Germany“, což, jak všichni na internetu dobře vědí, znamená, že chce odjet do země, kde lze snadno parazitovat na sociálním systému. Pokud to ovšem není přímo agent Islámského státu.
Bdělí občané by tudíž pokud možno neměli s těmito podezřelými jedinci vůbec diskutovat a na nic se jich ptát, ani když jsou to rodiny s dětmi. Kupříkladu, zda něco nepotřebují nebo nemají hlad. Nejlepší je zvednout telefon a velmi opatrně, nejlépe zpoza záclony svého bytu, zavolat okamžitě policii, že se dole na ulici pohybuje Uprchlík!
Toho pak naše policie, která na rozdíl od té německé zásadně respektuje evropské i domácí zákony, neprodleně zatkne a odveze do utečeneckého zařízení, kde mu bude zabaven telefon i peníze, a jeho cesta do „Germany“, kam nakonec stejně odcestuje (pokud se nepřidá k oněm 26 uprchlíkům, co v naší k imigrantům přátelské zemi požádali za poslední měsíce o azyl), se odloží o šest týdnů.
Ostatně možná se břeclavským starostou vychvalovaná praxe už nepozorovaně úspěšně šíří, jak upozornila ve svém textu v Lidových novinách ze dne 7. 9. kamerunská novinářka Patty Bebe. V průběhu posledních tří týdnů byla, jak tvrdí, pětkrát kontrolována, což se jí za posledních jedenáct let, co u nás žije, nestalo ani jednou. „Je zjevné, že byl vydán příkaz zkontrolovat každého černocha, kterého policie zahlédne na ulici,“ píše.
Jak známo, s jídlem roste chuť, takže mohou následovat třeba Asiaté. Možná by prezident Zeman, který tvrdí, že tady migranty nikdo nechce, a ať tedy jdou pryč, měl vydat nějaký metodický pokyn, podle kterého by policie a bdělí občané rozeznali slušného Číňana z firmy CEFC, která koupila většinový podíl ve fotbalové Slavii a plánuje u nás díky prezidentovu neúnavnému úsilí na poli ekonomické diplomacie další miliardové investice, od nějakého čínského uprchlíka bůhví odkud – nedej Bože, třeba z Tibetu.
Čínského investora je třeba uvítat plyšovým Krtečkem a obrázkem Pavla Nedvěda. Nějakého „čmouda“ z Tibetu je naopak třeba okamžitě nahlásit českým úřadům.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).