O „tzv. elitách“ ve společnosti, kde z historických důvodů žádné elity nejsou, protože neměly z čeho vyrůst, může veřejně mluvit pouze jedinec, který si naopak myslí, že tu jsou. A nejvíc ze všeho touží, aby byl mezi ně zařazen, když mu osud tuto roli normálně nepřihrál. Proto řeči o příkopu mezi elitami a zbytkem společnosti mají výlučně hodnotu názoru prezidentova mluvčího.

Výzva, kterou shodou okolností sepsali vědci, protože jsou zvyklí pracovat se slovem, organizovat se a vyjadřovat vlastní názor bez obav, že příliš vyniknou, by mohla patřit jakýmkoli autorům. Jaké jsou její hlavní body?

Signatáři jsou velmi znepokojeni prudkým nárůstem xenofobie ve společnosti. Děsí je nemoc naší vlastní společnosti, která ztrácí lidskost a zdravý rozum. Žádají politiky, aby nezneužívali cizí neštěstí k hromadění levných politických bodů. Apelují na média, aby si uvědomila svou nesmírnou moc nad názory společnosti. Prosí veřejnost, každého jednoho z nás, o opatrnost v soudech a kritický pohled na svět.

Člověk nemusí být vědec, aby sdílel tyto obavy a ztotožnil se s těmito výzvami. Ba co víc. Nemusí mít ani vysokoškolské vzdělání. Je samozřejmě snazší lidi rozdělovat výkřiky o pražské kavárně a dělném venkovském lidu. Není to nic nového, pouze moderní podoba staré komunistické nadávky „Vystudovali za dělnické peníze!“, nemáme-li se nořit hlouběji do minulosti, abychom tam našli obětní beránky nastrčené tehdejšími krysaři.

Mám-li ale mluvit o rozdílech, probíhají jinde než dosaženým vzděláním a společenským postavením. Každý zná lidi vyloženě špatné a zlé s vysokoškolským diplomem či na vrcholu mocenské pyramidy a zároveň určitě potkal dobré, rozumné lidi mimo záři reflektorů, lesk funkcí a tituly před jménem a za ním.

Hodnota člověka spočívá podle mě v tom, jak se dokázal vypořádat se svými osobními démony. Zní-li tento výraz někomu příliš mysticky, lze ho zaměnit slovem komplexy. Ty má každý. Už proto, že člověk je původem zvíře. To samo o sobě leckomu stačí. Když se k tomu přidají mindráky z nešťastného dětství, malého vzrůstu či podměrečných částí těla, potlačené sexuální orientace, pak obyčejná závist a malichernost, vzniká směsice, která se přelévá v zásadě každou společností. Ale v různém množství.

Blahobyt lidského společenství a spokojenost jeho členů závisí na schopnosti většiny tyto komplexy v sobě potlačit. Vykořenit se nedají, nejsme andělé. Ale chce to nepřetržitou práci. Té jsou schopni jak akademici, tak „obyčejní“ lidé (slovník jsem si samozřejmě vypůjčil).

Jinak dnešní stav není nový. Koukněte na Boschovy obrazy. Pro začátek na tento: http://www.bibliotekar.ru/Kboch/2.files/image001.jpg.