Žena mě upozornila na post Kateriny Janouch na Facebooku (https://m.facebook.com/story.php?story_fbid=10203293154488527&id=1799923030&refid=17&_ft_=top_level_post_id.10203293154488527&__tn__=%2As). Když mi to přeložila, pochopil jsem, že švédská spisovatelka s českými kořeny reaguje na článek v listě Aftonbladet. A že není s to snést, když sedí muslimská žena zahalená na koupališti, zatímco muslimští muži si v pohodě užívají v plavkách.

„To není Švédsko, které se bude přizpůsobovat útisku žen, jsme tady my, kteří to pomůžeme zlomit,“ rozčiluje se Katerina Janouch. A končí post slovy, která prý ve švédštině znamenají pěkně ostrou nadávku: „Zatraceně!“ (doslova: „Fuj, čert!“).

Jestli znáte výraz, že někdo má smíšené pocity, tak tohle byl můj případ po přečtení této filipiky. Vybavil se mi ihned vousatý vtip ruské provenience. Muž jde kolem bažiny a vidí, že z ní trčí něčí hlava. Skočí tam, těžce toho chlapa z bažiny tahá na břeh, a navíc má pocit, že ten mu vůbec nepomáhá. Když jsou nakonec oba na pevné půdě, vydechne úlevou: „Tak jsem vás zachránil!“ Zachráněný se na něj zle podívá a odtuší: „Zbláznil ses? Já tam bydlím!“

Osobně vidím situaci této zahalené ženy právě těmito sklíčky. Upřímně řečeno je mi jedno, jak se kdo chce chovat nebo oblíkat, pokud mě nenutí, abych dělal totéž, nebo mě neohrožuje. Ale dobře chápu, že mnoha lidem se to hrubě nelíbí a chtěli by, aby se přítomní v určitém prostoru, kterému říkají národní, chovali unisono. Respektuji to, pokud je to vůle většiny v místě.

Není mi ovšem jasné, jak by chtěla Katerina Janouch „zlomit“ muslimské zvyky. Zdržím se sarkasmu, který se nejen nabízí, ale přímo se dere v podobě různých historických paralel všelijakých misionářů – ať náboženských, či ideologických. Prostě v širší účinnost podobných metod nevěřím.

Má tedy většina nepřející si zahalenou muslimku na koupališti nárok na to, aby jí v tomto oděvu pobyt u vody zakázala? Teoreticky, když se dohodne a prosadí to jako vyhlášku nebo zákon, může to tak udělat. Vytlačí ženy v burkách a jiných oděvech, které urážejí nejen feministky, ale dejme tomu i řadové občany bez ideologie i jejich muže. Kam? Odpověď na tuto otázku dávno existuje. Na sídliště, kde jsou jen mezi svými, což často ústí v kriminalitu.

Jistěže by bylo pro všechny jednodušší, kdyby žádná migrace nebyla. Ale je a bude, byť v různých zemích v různé intenzitě. Zaručený recept na soužití není. Zbývají úvahy jako je tahle. Vím, že nic nemůže vyřešit. Ale možná nad problémem budeme trochu přemýšlet.