Článek
S direktivním přístupem EU má své zkušenosti i Česká republika. A nešlo jen o byrokratické banality, kdy se socialistický náhražkový výdobytek v podobě pomazánkového másla nesmí jmenovat máslo a rakouskouherský destilát z rumové trestě nazývat rum. Několik let platící cukerné kvóty silně zasáhly český cukrovarnický průmysl.
I jednání s Řeky ukázalo, že Brusel požaduje, aby se před ním srazily podpatky. Snahy nové řecké vlády vyjednat úlevy briskně odmítal, přestože škrty nepřinesly potřebné zotavení řecké ekonomiky a nevedly ke snížení nezaměstnanosti.
Největších výtek se řecký premiér Alexis Tsipras dočkal, když pochopil, že se mu nepodaří úlevy vyjednat, a vyhlásil referendum. Okamžitě se s ním přestalo jednat a pozastavila se pomoc Řecku, přičemž špičky evropských institucí vysvětlovaly, že referendum je ve skutečnosti hlasováním o vystoupení z eurozóny. Zřejmě čekaly, že Tsipras sklapne a přijme podmínky věřitelů, i když se tím zpronevěří volebnímu programu.
Plně by to odpovídalo duchu reálpolitiky, ale řeckému premiérovi to bylo proti srsti. Mnoho dalších možností ale neměl. Mohl podat demisi, což by bylo čestné, ale odložilo by to řešení aktuální krize. On zvolil tu třetí možnost – měl-li přijmout podmínky, pro které neměla jeho vláda mandát od voličů, vyhlásil o nich referendum.
Přímá demokracie Bruselu nevoní, což se ukázalo už během schvalování Lisabonské smlouvy. Když ji občané v referendu odmítli, což mělo znamenat její konec, tak se referendum zopakovalo.
V Řecku to ale asi nepůjde. Za stávající ekonomické situace by byl výsledek podobný.
Varování euroskeptiků před koncentrací moci v Bruselu tak nabývají na vážnosti, což pro EU není dobré v době, kdy se Velká Británie pokouší vyjednat ústupky a nechat si v referendu potvrdit členství v unii.
Celá řecká krize ale ukázala něco ještě podstatnějšího, a to je rozpor mezi idejemi EU a skutečností. Unie sice hovoří o sociálních otázkách a rovnosti, dokonce má programy pro rozvoj chudších regionů a plány na odstraňování nezaměstnanosti, myslí dokonce na komfort nosnic, ale Řekové klidně mohou desetiletí splácet půjčky a utahovat si opasky, takže by se nůžky mezi nimi a nejvyspělejšími státy EU dále rozevíraly.
Celou řeckou krizí se jako červená niť táhne snaha sanovat věřitele a banky klidně na úkor Řeků, protože mezi věřiteli je řada německých a francouzských finančních ústavů. A ty Řecku dál půjčovaly i v době, kdy už bylo jasné, že Atény byly přijaty do eurozóny na základě zfalšovaných statistik, přičemž bylo jasné, že své dluhy těžko splatí.
Britské tvrzení, že EU potřebuje reformu, je rozhodně pravdivé stejně jako slova, že po vstupu do eurozóny její členské země ztrácejí značnou část suverenity. Na to by se nemělo zapomínat zejména ve chvíli, až se bude v České republice rozhodovat o přijetí eura.
Alex Švamberk
Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.