Dnešní Oči jsou nestandardní. Právě jsem v Havlíčkově Brodě obdržel Cenu Karla Havlíčka Borovského. A chci poděkovat. Nejen porotě, která se takto rozhodla. Nejen – a to v první řadě – redakci Novinek a Práva, že mám možnost publikovat své texty. Ale hlavně těm, bez nichž by má práce ztratila smysl. Chci poděkovat vám, vážené čtenářky a vážení čtenáři.

Novinář vzbuzuje pozornost jen v takové společnosti, která má zájem, aby se dozvěděla, jak na tom je. Tento úkol plní mimo jiné žurnalisté. Zatímco sociologové či ekonomové operují s daty a jejich čísla zpravidla nevyvolávají emoce, novinář, především komentátor, jde s kůží na trh, nabízí své vidění souvislostí a tím nevyhnutelně šlape po spoustě kuřích ok spoluobčanů, od nejvýše postavených politiků až po ty, kteří se veřejného života neúčastní. S tím musí počítat.

Komentátor deníku Právo Alexandr Mitrofanov s Danielou Drtinovou. V pozadí Petr Nováček

Komentátor deníku Právo Alexandr Mitrofanov s Danielou Drtinovou. V pozadí Petr Nováček

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Není to ale zdaleka pouze cvičení v jakémsi virtuálním sadomasochismu. Více než dvacetiletá komunikace se čtenáři mě obohatila způsobem, který si v žádné jiné profesi nedokážu představit. Nejde primárně o poznání, kam až může dojít lidská bytost ve své omezenosti, i když je to nadmíru cenná zkušenost. Hlavně zas a znovu prožívám úžas ze setkání s těmi, o nichž lze doopravdy říci, že jsou ztělesněním člověka přemýšlivého.

Bylo to tak už v době, kdy byla vzájemná výměna názorů odkázána na klasické dopisy a telefonní hovory. Intenzita se zvýšila, když se objevily e-maily. A dosáhla svého prozatímního vrcholu nyní, v době otevřeného a on-line veřejného prostoru.

Pro novináře je to zároveň požehnání a zkouška. Nepředstavitelně se rozšířily možnosti přímého kontaktu se čtenáři. Je možný bleskový rozhovor nebo i vícehlasá debata v reálném čase, aniž se účastníci musí fyzicky scházet. Je to ale také žrout času a energie, kterého je třeba občas krotit, aby člověka úplně nevysál.

I tak ovšem musím uznat, že jsem se po začátcích v dobách, kdy se články ťukaly na psacím stroji a na papíře se nosily do tiskárny, kde se řádky vyráběly v horké sazbě a k lidem jejich obsah dorazil nejdříve další ráno, dožil časů, které nabízejí šanci na lepší výkon povolání. Ale pozor, jsou to jen technologické vymoženosti, které se musí chytit za správný konec. Jsem přesvědčen, že bez denního naslouchání lidem se toto okno možností dokořán otevřít nedá.

Děkuji proto všem bez rozdílů věku, vzdělání a profese, ženám i mužům, všem, kterým stojí za to mé texty číst a pak se ozvat a dát mi jasný důkaz, že chytří lidé nevymřeli.