Článek
Zdravotní problémy obyvatel a související komplikace v každodenním životě s praním, mytím nádobí a osobní hygienou jsou opravdu nepříjemné. Ale kauza se závadnou vodou vzbuzuje také otázky, které je třeba si nejen položit, ale především na ně získat patřičné odpovědi. A mají na ně právo občané celé republiky. Problémy se příště totiž mohou týkat kohokoliv jiného.
Za prvé je zde otázka informovanosti obyvatel. Příště může být problém závažnější. Nemusí způsobit jen zvracení, horečky a zažívací problémy. Může jít o ohrožení života. Ve chvíli, kdy jste v domě a je vám zle, logicky se jdete napít vody, tím se nákaza jen zhorší. Letáček dole na dveřích skutečně nikomu nepomůže, funkčnost veřejného hlášení všichni známe.
Ti, kdo mají okna do vnitrobloku, ho většinou nemají šanci slyšet, ani když po silnicích jezdí auta s amplióny. A to vše v případě, že opravdu jde z hlášení něco pochytit, protože často se ozývá jen charakteristické „huhly, huhly“. Jistě, mohlo se stát, že radnice opravdu rozeslala SMS již v neděli, jak tvrdí, a ty nebyly doručeny z důvodu technické závady. V tom případě je na místě odpověď, co bude příště učiněno ze strany odpovědných míst, aby byli všichni informováni.
Za druhé, mlžení kolem počtu nakažených a rozsahu nákazy. Do nemocnic byli převezeni jen někteří, většinou nejzávažněji postižení. Většina se léčila doma, případně zavolali na pohotovost s dotazem, jak se mají chovat. Řada lidí vyhledala ošetření později, když se jejich zdravotní stav několik dní nelepšil. Nezdá se jako přemrštěný odhad, že počty postižených jdou do tisíců, a ne stovek, jak se snaží Veolia tvrdit. Jednalo se přece jen o 32 tisíc obyvatel a dalších, kteří u nich mohli být jen na návštěvě.
A zde je další věc, radnice byla prý informována až na nátlak nemocnic, které se zaplnily pacienty. Je potřeba tedy zjistit, zda se soukromý dodavatel vody nesnažil událost tutlat a co udělá příště pro včasné zjištění závady.
Za třetí, závadná voda se objevila v Praze 6 již podruhé za devět měsíců, a to téměř přesně. A může se týkat také dalších částí Prahy a jiných měst a obcí v České republice. Co bude učiněno pro to, aby se události neopakovaly? Veolia pod firmou Pražské vodovody a kanalizace si rozvodnou síť pronajímá od Pražské vodohospodářské společnosti, která infrastrukturu, tedy potrubí, vlastní a patří městu. A zde se nabízí kompetenční spor – kdo zodpovídá za kvalitu a infrastrukturu?
Nejsem nepřítelem soukromého podnikání ani vlastnictví. Ale jsou zde jisté strategické objekty a subjekty, které mají být ve veřejném vlastnictví. Jsou jimi například vodovody, elektrické sítě, plynovody, ropovody, silnice. Veřejné vlastnictví zaručí jasnou odpovědnost a také dostupnost. Od toho platíme daně. V extrémním případě se totiž může stát, že soukromá společnost nespokojená například s výkupními cenami jednoduše vodu, elektřinu či jiný základní zdroj nutný pro chod moderní společnosti obyvatelstvu nedodá.
Voda i nerostné suroviny na území státu přece jen patří občanům, a tak i na zisk z jejich spotřeby mají právo. A ze zisku mohou své rozvody průběžně opravovat a zdokonalovat. Je tedy potřeba vyjasnit na základě veřejné debaty, jakou formu má mít vlastnictví veřejných strategických zdrojů včetně infrastruktury.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.
Na závěr pozitivně. Je potřeba poděkovat médiím za informování veřejnosti. Zdravotníkům za péči o postižené a tlak na zásah samosprávy. Dejvický koktejl obsahuje v sobě také plánované odškodnění, které bylo postiženým občanům přislíbeno. To musí proběhnout. Zatím nikdo nikomu nic nezaplatil, počkejme si tedy. Je potřeba zjistit, co skutečně bylo zdrojem nákazy, odškodnit poškozené a zodpovědět výše zmíněné a další otázky, které vyvstanou. A doufat v poučení odpovědných pro příště, abychom kohoutkovou vodu mohli pít i nadále.