Článek
“Jen abychom neztratili v tom přívalu bulvární špíny souvislosti. Petr Nečas a jeho dnešní žena tvořili tým, který odvedl nějaký výkon. Sledování dnes už bývalé ženy, nezdaněné dárky pro současnou ženu a podobně jsou sice problematické, dokonce trestně stíhatelné věci, ale ta vláda dokázala provést zemi nejtěžší ekonomickou krizí, začala omezovat korupci, dala nejvolnější ruku justici a policii v boji proti ekonomicko-politickým mafiím, dokázala udržet Česko v hlavním proudu EU a minimalizovat vliv Klause, narovnala odvážně vztahy s Bavorskem, uzavřela strategické partnerství s Polskem, zkusila udělat penzijní reformu...
Prostě to nebyl špatný výkon. Janička Nejanička. To připomínám, abychom neztratili souvislosti.”
Mám za to, že můj oblíbený novinář míchá v tomto případě jablka s hruškami.
Jeho text je příliš stručný na to, abychom mohli přesně usoudit, zda svým výčtem údajných úspěchů Nečasovy vlády (se kterým se dá, namítl bych, úspěšně polemizovat) chce Nečase a Nagyovou omlouvat, anebo zda mu jde jen o to, aby vřava okolo jejich kauzy úplně nesmazala jejich některé údajné úspěchy.
Především je nutné poznamenat, že odposlechy, které byly zveřejněny z moci soudkyně, která rozhoduje o případu Nagyová, nejsou tak úplně jen „bulvární špína“. Soudkyně musela vážit mezi ochranou soukromí a veřejným zájmem. Zvolila to druhé, což je dobře.
Pokud by odposlechy nezveřejnila, nebyl by její budoucí rozsudek veřejnosti úplně jasný, a možná by se dokonce v případě tvrdšího rozsudku vystavila útokům, že je její rozhodnutí politicky motivované.
Z odposlechů, jakkoliv svým obsahem nechutných, jsme se dozvěděli, že České republice vládla z postu premiéra slabošská „bačkora“, která byla zcela v moci šéfky svého sekretariátu a milenky v jedné osobě. Způsob, jakým Nagyová s Nečasem manipulovala, vyvolává otázky, zda nemohla být ohrožena bezpečnost země.
Odposlechy také vyvracejí tvrzení bývalého premiéra, že Nagyovou, i ve využívání vojenské rozvědky, úkoloval on. Ne, Nečase evidentně „úkolovala“ Nagyová.
Ještě problematičtější je ale Palatův pokus postavit proti tomuto naprostému selhání bývalého premiéra údajné úspěchy jeho vlády. Ohrožení demokracie i pohrdání právním státem, kterého se Nečas a Nagyová dopustili, nemůže být jakkoliv relativizováno poukazy na to, že Nečasova vláda nepředvedla prý „špatný výkon“.
V tomto typu argumentace je navíc něco „babišovského“, což je znepokojující i proto, že Palata pracuje pro jeden z Babišových deníků. I Babiš nadřazuje „výkon“ demokratické „žvanírně“. I on ospravedlňuje způsob, kterým funguje jeho hnutí ANO, jakož i své vlastní pohrdání demokratickou politikou, „výkony“. Pokud bude stát cosi jako dobře fungující firma, pak se podle něj není třeba zase až tak pohoršovat nad občasným obcházením pravidel demokratické hry.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).
Novináři, kteří pracují v Babišově mediálním impériu, by si měli na tento způsob argumentace dávat dobrý pozor. Je to kluzký svah vedoucí do pekel.