Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Osoba Zeman místo prezidenta

Novinky, Alexandr Mitrofanov

Foto: Právo

Alexandr Mitrofanov

Článek

Nebyla to překvapivá absence, když mezi smutečními hosty na pohřbu někdejšího předsedy vlády chyběl prezident, který ani neposlal věnec. V roce 1997 měl v Praze pohřeb Zdeněk Mlynář. Byla to legenda československé levice, Gorbačovův spolužák na Moskevské univerzitě, tajemník ÚV KSČ, po invazi vojsk Varšavské smlouvy muž bez funkce, pak bez členství ve straně a nakonec bez vlasti, vystrčen do emigrace.

Gorbačov se přijel rozloučit z Moskvy. Tehdejšímu lídrovi demokratické levice, šéfovi ČSSD Miloši Zemanovi, nestál Mlynář ani za cestu z jedné pražské čtvrti do druhé. Mlynář měl totiž velké sebevědomí, choval se jako levicový aristokrat a neváhal dát najevo, co si myslí o způsobech a celkové úrovni tehdejšího předsedy soc. dem. Osoba Miloš Zeman tak na poslední rozloučení nepřišla, byť by to od šéfa demokratické levice měla být politická a lidská slušnost.

Situace se zopakovala letos. Měla ale odlišný nádech. Zemřel bývalý předseda vlády. Na jeho pohřeb odmítl jít prezident. Co by mohlo vyvolat tak mimořádný odpor ústavního činitele k dodržení politické a lidské slušnosti, která se od jeho úřadu očekává? Snad trestný čin, který bývalý premiér spáchal a byl pravomocně odsouzen? Nic takového se ale nestalo.

Osoba Miloš Zeman, která v tomto případě mluvila za prezidenta, vysvětlila své chování takto: „Já nejsem pokrytec. Já posílám věnce na pohřby těch, kterých si vážím. A je pravda, že Stanislava Grosse jsem si přestal vážit.“ Důvodem prý bylo Grossovo „zázračné zbohatnutí“. Osoba Zeman si tak přivlastňuje právo soudit a vynášet verdikty. Soukromě by jistě mohla. Kam se ale poděl prezident? Byl tam vůbec?

Dobře si pamatuji pohnutky, které vedly Grosse spolu s Vladimírem Špidlou a dalšími poslanci a senátory soc. dem. k rozhodnutí, že Zemana v roce 2003 na Hrad nepodpoří. Stručně řečeno se tehdy obávali, že prezident Zeman roztočí vývoj zhoubný pro ČSSD. Ten opravdu nastal, ale mnohem později, a vyvrcholil lánskou schůzkou po sněmovních volbách v roce 2013. Zeman nikdy nezapomíná, kdo proti němu vystoupil. Tehdy v roce 2003 šlo o zhacení jeho snu a životního plánu.

Kdyby, teoreticky vzato, odešel ze života dříve Vratislav Mynář než Miloš Zeman, šel by mu prezident na pohřeb? A jak by se zachoval ve stejné hypotetické situaci, pokud by šlo o Andreje Babiše? Nic nenasvědčuje tomu, že by se k nim zachoval stejně jako ke Grossovi. Žádný z těchto dvou mužů nebyl odsouzen. U obou se ale vyskytly nejasnosti spojené s majetkem. Jako u Grosse.

Osoba Zeman prezidenta zjevně ovládla.

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám