Článek
Řecký ministr financí Janis Varufakis nemluví do větru, když varuje, že by odchod Řecka z eurozóny mohl mít na evropskou ekonomiku vážný dopad, protože důvěra v jednotnou evropskou měnu by poklesla a naopak úrokové sazby by stouply v důsledku odlivu kapitálu. Obavy vyjádřila i Federika Mogheriniová, která má na starosti zahraniční politiku Evropské unie. Upozornila, že s pádem Řecka by mohl zkolabovat celý systém.
Navzdory varovným slovům však obě strany opakují stále stejná slova. Atény říkají, že další reformy jsou už neúnosné a lidé už je nezvládnou, což lze pochopit. Ovšem požadavek věřitelů, aby Řecko zaplatilo své dluhy, je bezesporu oprávněný. Takže klasická patová situace.
Selský rozum dává jasně za pravdu věřitelům, ale jednoduchá řešení typu dlužník musí zaplatit a líní Řekové ať přestanou vysedávat v kavárně, popíjet ouzo a utáhnou si opasky, tu neplatí. Ony jsou totiž jisté hranice, za které nejde jít ani při splácení dluhu. Starší nápad, že by mělo Řecko splatit dluh částí svého území, když by odprodalo některé ze svých ostrovů, je nepřijatelný. A nežijeme ani v době starověkých Athén, kdy mohl i svobodný člověk upadnout kvůli dluhům do dočasného otroctví, takže si věřitelé nemohou ze všech Řeků udělat služné otroky, i když z čistě ekonomického hlediska by na tom asi nic špatného nebylo.
A stejně tak je otázkou, zda mají obyčejní Řekové tvrdě doplácet na zadlužení své země, která se dostala do typické dluhové spirály, jaká potkala mnohé jednotlivé dlužníky i v České republice, kdy si půjčují už jen na to, aby splatili předchozí půjčky a úroky z nich. Nelze zapomínat, že záchranné programy pro Řecko jsou především určené pro sanování věřitelů, kteří dál půjčovali Řecku s cílem více vydělat na chudnoucí zemi. Neměli by i oni nést větší rizika a podílet se na sanaci?
Zjednodušené marxistické tvrzení, že ekonomika je základna, která určuje podobu právní a politické nadstavby i společenského vědomí, neplatí. Zákony ekonomiky jsou sice autonomní, nelze je ohýbat, jak by si mnozí populisté přáli, ale ekonomika není abstraktní matematická věda.
Funguje jedině ve společnosti, která dává ekonomice jasné mantinely. A ekonomika dokáže fungovat i za situace, kdy se zdá, že omezení ekonomiku brzdí. Jasně to ukázal starověký Egypt, který existoval déle než mnohé dnešní státy, ačkoli věnoval obrovské prostředky na výstavbu nákladných pyramid.
Islámské právo šaría zase zakazuje půjčování na úrok, což se sice různě obchází, ale s jistými omezeními. Zisk je v pořádku, ale úrok, jak jej známe my, je nepřijatelný, což omezuje spekulace s dluhopisy, půjčkami a dalšími cennými papíry. A nedá se říci, že by islámské banky kvůli tomu krachovaly.
Lapidárně řečeno, ekonomika se vždy podřizuje normám společnosti. A pokud stávající normy společnost odmítne, nezbude než pravidla změnit.
Obvykle se tomu říká revoluce, i když toto slovo nadužíváním ztratilo svoji validitu. Pokud se ovšem změní stávající pravidla společnosti, je to druh revoluce. A je pochopitelné, že se změnám brání ti, kteří by přišli o stávající výhody.
Když Mogheriniová říkala, že by mohl padnout celý systém, měla pravdu. A ani si neuvědomila, jak velkou. Může nejen padnout podoba současné eurozóny, ale taky se ukázat, jestli státy ještě mohou svobodně prosazovat své zájmy navzdory tlaku mezinárodních finančních institucí.
Sami Řekové už dali najevo, že podmínky půjček odmítají, když si zvolili levicovou koalici Syriza. Je otázkou, nakolik je lze nutit, aby se jim podřídili, když jsou pro ně tak nevýhodné. I když Řecko neuspěje, stejně se otřese mezinárodní finanční systém, jemuž se chtě nechtě přistřihnou křídla a vymezí pevnější mantinely. Zemím dojde trpělivost s bankami, které ochotně půjčují, i když vědí, že se jim peníze nemusejí vrátit. Výše zmiňovaná šaría dokonce stanovuje, že finanční operace musejí být kryty rezervami bank.
Sledovat řeckou telenovelu může být velmi zajímavé, ale také důležité. Bude se týkat i nás. Možná už nebude žádné euro, které by se mělo přijímat. A možná se také začne přísněji trestat půjčování na vysoký úrok.
Alex Švamberk
Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.