Článek
V Poláčkových Mužích v ofsajdu vystupuje jako jeden z hlavních hrdinů ctihodný obchodník pan Načeradec, tímto fanoušek Slavie. A po prohraném zápase zpravidla běduje ve stylu: „Mám já na tom světě nějakou radost? No, nemám!“
Tím poměrně věrně popisuje i můj fanouškovský stav posledních let, protože jsem odmalička příznivec fotbalové Bohemky a hokejového Litvínova.
Nemyslím zamlada – to byla fanouškovská euforie. V Bohemce Panenka (toho jsem ještě jako dítě viděl hrát), pak mistrovská éra trenéra Pospíchala, kapitán Prokeš (dodnes nedoceněný stoper), v záloze dlouhonohý Jirka Sloup … V Litvínově Hlinka, Bubla, v další generaci Rosol s Růžičkou, (když dodnes nedoceněný bek – tak Karagavrilidis), pak naráz Reichel, Šlégr a spol... Ale zhruba posledních dvacet let už bylo fanouškovsky lehce útrpných a spíš se vzpomínalo na slavnou historii.
Až letos. Konečně změna! Cheza se neuvěřitelně zvedla. Patrně koncepční práce generálního manažera Kysely. Výhra střídá výhru. Obrana má říz, mančaft kondici, brankář byl skvělej už loni a předloni, už se nehraje jen na jeden útok. To je paráda! Že bych se dočkal i hokejového titulu asi 34 let po fotbalovém? Čtvrtfinále, semifinále, finále. Chybí jediné vítězství!
A je blízko. Třetí třetinu Litvínov brání aktivně, napadá, hrozí protiútoky, čas běží. Minuta do konce, volám manželku k televizi, ať vidí ten historický okamžik. A … 59:25 – Třinec z posledního útoku, víceméně z ničeho, vyrovnává. V prodloužení břevno. Pak puk na čáře – videorozhodčí neuznává, chyběly milimetry. Hokejová legenda Ručinský má na hokejce tutovku, jakých za život proměnil desítky. Jak to že hokejový osud nechal dát Martinu Strakovi na závěr kariéry rozhodující gól finále (první titul pro Plzeň) a teď ne? Kde je nějaká spravedlnost? Pak ještě prohra na nájezdy. Hokejový děs.
Mám já na tom světě nějakou radost? No, nemám!!
Velkou radost nemá asi ani trenér nároďáku Růžička, spíš tedy kvůli tomu videu na internetu.
Protože moralizování a svatouškování máme v naší zemi tolik, že kdyby se dalo prodávat, jsme bohatší než Dubaj, podívám se, s dovolením, na celou věc z jiného úhlu pohledu.
Protože moralizování a svatouškování máme v naší zemi tolik, že kdyby se dalo prodávat, jsme bohatší než Dubaj, podívám se, s dovolením, na celou věc z jiného úhlu pohledu.
Jsem rád, že repre trénuje Růžička, a ne Hadamczik. Protože v prvním případě hraje tým většinou nad své možnosti a v druhém pod nimi.
K rodičům mladých sportovců: Děti jsou dnes opečovávány více a více. Ještě před 100 lety bývalo v rodinách spousta dětí, čtvrtina se nedožila dospělosti, a tak se okolo nich netočil svět. Nyní je čím dál více rodin, kde je dítě středobodem všeho. Podporuje se všemožně, podporuje se pomalu do třiceti let věku. Sport je krásným příkladem.
Vezměme to po generacích:
Táta mi jednou vyprávěl, že děda s babičkou šli poprvé v životě na jeho basket, až když hrál první ligu dospělých. Se mnou (o generaci dál) byli na horách na závodech občas i v dětství, ale stejně mám dominující vzpomínku na mládí, jak táhnu bágl a lyže večer od autobusu sám přes sídliště domů. Většinou mrzlo. Nebyly mobily a nic, takže o mně rodiče od pátku odpoledne do neděle pozdě večer nevěděli.
No a dnešní děti? Šestiletí „Maradonové“ v zánovních dresech a jednotných tréninkových bundičkách vyrážejí na zápas. Doprovází je tatínek, maminka, babička, rodinný přítel, buben, oddílové transparenty, pes, auto a videokamera. Zuřivě se povzbuzuje, až jsou z toho děti celé tumpachové, protože přece jen – míč jen občas vyletí z hloučku mláďat správným směrem. Prohra s přípravkou XY je tragédie, po výhře jsou mexické vlny a děkovačka.
Nedej bože, když to potomkovi trochu jde. To už je namístě uvažovat o přestupu do Sparty a promítnout si do dítěte všechny vlastní nesplněné sportovní sny naráz. Udělat si z toho smysl života.
Václav Klaus ml.
Absolvoval Přírodovědeckou fakultu UK. Přes 20 let působil na půdě gymnázia PORG jako učitel, zástupce ředitele a ředitel (15 let). Pod jeho vedením se gymnázium stalo nejúspěšnější střední školou ve výsledcích státní maturity a dalších žebříčcích a rozšířilo se o další dvě pobočky v Praze a Ostravě.
Založil Asociaci aktivních škol (sdružuje přes 100 českých škol). Je autorem mnoha odborných článků, dvou matematických učebnic a dalších knih (publicistika, školský systém).
Od roku 2014 publikuje pondělní komentáře na Novinky.cz.
Vede jeden z největších českých šachových klubů a dosud aktivně závodí na kole.
Na podzim 2017 byl zvolen poslancem za ODS, 16. března 2019 byl ze strany vyloučen. Nyní je poslancem za hnutí Trikolóra.
Více se dočtete na osobním webu autora vkml.cz
Blbý je, že těch opravdu talentovaných je v populaci malinko. Tak jde většinou o smutné příběhy ctižádosti.