Jistě: Zemanova účast na defilé jednotek armády, která se angažovala při anexi Krymu a nyní se angažuje na východní Ukrajině, by měla velmi problematické konotace. Jenže ty má, i když poněkud v menším měřítku, i samotná cesta do Moskvy v situaci, kdy většina západních státníků tam odmítla jet bez ohledu na to, zda se nějaká vojenská přehlídka bude konat.

Věděli dobře, že by se v přítomnosti Vladimíra Putina a jím pozvaných diktátorů ocitli v záběrech televizních kamer tak jako tak, a tím do jisté míry legitimizovali současné počínání Ruska.

Český prezident ovšem trvá na tom, že do Moskvy pojede, protože je to pro něj nejvhodnější způsob, jak uctít památku obětí války. A nenechá si do toho prý mluvit ani od Američanů, kteří v rámci NATO garantují a financují evropskou bezpečnost, již nyní nejvíc ohrožuje právě Rusko.

Česká vláda se tak chová jako chytrá horákyně. Ačkoli se na celkové symbolice prezidentovy přítomnosti v Moskvě ani po odřeknutí účasti na přehlídce nic moc nezměnilo, nyní jí podle vyjádření vládních politiků už nestojí nic v cestě. Jak to u nás bývá, vlk se zase jednou nažral a koza zůstala celá.

Politici, kteří nás nyní ujišťují, že prezidentovo rozhodnutí je ukázkou toho, jak lze mezi Hradem a vládou nalézat smysluplné kompromisy, jen těžko přesvědčí o smysluplnosti řešení ve stylu chytré horákyně (cesta do Moskvy ano, účast na přehlídce ne) též představitele naprosté většiny našich spojenců v Evropě i v Americe. Symbolika totiž zůstane stejná: Zeman bude už svojí samotnou účastí na moskevských oslavách chtě nechtě dělat křoví Putinově agresivní politice.

Zemanovu cestu do Moskvy by bylo snad možné částečně hájit tím, že přece jen existuje jakýsi rozdíl mezi zeměmi, které od nacismu osvobodili západní spojenci pod vedením Američanů, a zeměmi, které osvobodil Sovětský svaz. Zeman coby představitel země osvobozené Sovětským svazem může mít důvod jet do Moskvy, který nemají představitelé zemí, na jejichž území při osvobozování neumírali sovětští vojáci.

Jenže i při této argumentaci je třeba být opatrný. Za prvé, do Moskvy se nechystají kvůli symbolice takové návštěvy při současné politice Ruska státníci některých zemí, které Sovětský svaz osvobodil (a pak v nich nastolil komunistický režim). Za druhé, padlé sovětské vojáky lze symbolicky uctít u jednoho z četných hrobů v zemích, které osvobodila od nacismu Rudá armáda.

Za třetí, je záhodno korektně zacházet s fakty. Kupříkladu premiér Sobotka hájil Zemanovu cestu do Moskvy jako vhodný způsob, jak uctít památku více než 100 tisíc ruských vojáků, kteří u nás padli během osvobozování Československa. Co na tom, že v sovětské armádě nebyli zdaleka jen Rusové a že i mezi těmi sovětskými vojáky, kteří u nás padli, bylo nemálo příslušníků sovětských národů, vůči nimž je namířeno dnešní agresivní chování Moskvy.

Kupříkladu podle knihy G. I. Krivosheeva, „Soviet Casualties and Combat Losses“  (Greenhill 1997)  sloužilo v průběhu 2. světové války v Rudé armádě 35 miliónů sovětských občanů. Podle oficiálních odhadů bylo zabito v boji nebo pohřešováno 8,7 miliónu rudoarmějců. Z toho bylo 5,8 miliónu Rusů, 1,4 miliónu Ukrajinců a 1,5 miliónu příslušníků ostatních sovětských národů.

Když už do kolonky „Rus“ necitlivě řadí padlé příslušníky všech ostatních národů SSSR český premiér, alespoň Zeman by možná měl v Moskvě zmínit, že si je jako český prezident vědom i smrti tisíců Ukrajinců a příslušníků dalších sovětských národů, kteří padli na našem území, a chce jim poděkovat.

Třeba i proto, že jednotky ukrajinské armády asi jen těžko dostanou pozvání na vojenské přehlídce v Moskvě vystoupit. A pokud je cílem jeho cesty skutečně uctít padlé, třeba by se mohl zastavit cestou z Moskvy také v Kyjevě.