Článek
Pobouření okolo účasti českého prezidenta v Moskvě mírně ochablo poté, co Zeman oznámil, že se nezúčastní vojenské přehlídky na Rudém náměstí, výhrady však k návštěvě trvají. Rusko se v posledních letech chová vysloveně agresivně a rozpínavě. Jeho postup připomíná imperiální politiku carů, rozšiřujících území Ruska. Putinova samolibá vyjádření, jak loni nařídil anexi Krymu, ho nejen usvědčují ze lži, ale ukazují ho jako samovládce, který si myslí, že je mu vše dovoleno.
Z tohoto hlediska je návštěva skutečně sporná. Zapomínat by se nemělo však ani na skutečnost, že většinu Československa osvobodila právě Rudá armáda a mnozí její vojáci přitom obětovali své životy. Ti si úctu zaslouží. Určitě jim účast hlavy osvobozeného státu udělá radost, že se na ně nezapomnělo.
Rudá armáda samozřejmě neosvobodila celé území, jak se tvrdívalo v dobách vlády jedné strany, kdy se vědomě opomíjel podíl americké armády při osvobození západních Čech přesně v duchu Orwellova tvrzení: kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost. Ani americká armáda však rozhodně není jedinou osvoboditelkou, jak by se mohlo zdát po posledních dvou desetiletích, kdy se pozornost věnuje jen oslavám v Plzni a připomíná se Pražské povstání.
To, že Československo osvobodila především Rudá armáda a vyjádříme jí za to vděk, nic nemění na naší orientaci na Západ ani to nezpochybňuje naše členství v NATO a nedělá to z nás rusofily přimykající se k slovanskému dubisku. Ani invaze bratrských armád v roce 1968 nic nemění na tom, že právě Sovětský svaz hrál klíčovou roli v porážce Hitlera, a tudíž i v osvobození Československa. V době vylodění v Normandii v červnu 1944 už byl výsledek války rozhodnut, což ale nijak nesnižuje význam otevření druhé fronty, která válku signifikantně zkrátila.
Vděční bychom měli být všem osvoboditelům, protože bez nich by tady mnozí z nás nebyli. Reinhard Heydrich otevřeně říkal, že se „českomoravský prostor natrvalo nesmí nikdy ponechat v takovém stavu, který by vůbec umožňoval Čechům tvrdit, že to je jejich prostor“. Nacisté plánovali postupnou germanizaci obyvatel, u nichž nepřevažovaly rysy slovanské rasy, a vysídlení těch neponěmčitelných někam na východ či k Severnímu ledovému moři. A pro ty, které germanizovat a převychovat nepůjde, měl Heydrich také řešení – postavit je nakonec ke zdi. Na to by se nemělo zapomínat při různých srovnáváních dvou nelidských totalitních režimů – nacistický byl mnohem zrůdnější a likvidační, což neomlouvá zvěrstva komunistů a ani řádění části vojáků Rudé armády.
Alex Švamberk
Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.
Úctu bychom měli po sedmdesáti letech vyjádřit všem veteránům, kteří bojovali proti nacistickému Německu, a nevyzdvihovat jedny nad druhé, natož z některých dělat nepřátele země, jak se to dělo za komunistů. A když píšu všem, nemám na mysli jen naše veterány, ale veterány ze všech zemí protihitlerovské koalice. Poklonit se těm ruským, kteří na přehlídce obvykle nechybí, neznamená podporu Putinovy politiky, i když to tak Moskva může vykládat. Proto by bylo dobré současně odsoudit anexi Krymu. A taky nezapomenout na ty, kteří přijedou do Plzně. Hrdiny květnových dnů jsou osvoboditelé, a ne současní politici.