Článek
Když se do dívek v neděli pustil prezident Miloš Zeman, nebyla to jeho obvyklá schopnost vystihnout, co chtějí lidé slyšet. Měl pravdu, když říkal, že jednaly velmi neprozřetelně a způsobily starosti sobě, svým rodinám, známým a přátelům i českému státu.
Doby, kdy platil normalizační výrok, že hranice není korzo, a mnohým byl devizový příslib bez důvodů odepřen, jsou naštěstí pryč. Jedním z výdobytků polistopadové éry je možnost svobodně cestovat po světě. Svoboda ale předpokládá také zodpovědnost a zvážení rizik. Ta ale obě mladé ženy podcenily.
Vydaly se do Indie cestou přes Turecko a Írán, kterou projely po této dálnici hippies od začátku devadesátých let tisíce Čechů a Češek, jenomže od té doby se situace změnila. Balúčistán přestal být bezpečnou oblastí, protože tam působí jak místní separatisté, tak teroristické skupiny útočící na zásobovací konvoje amerických sil projíždějící přes Kvétu. Nemluvě o tom, že na pákistánském venkově není zvykem, aby tam cestovaly ženy samy bez mužského doprovodu.
Přestože obě měly pětadvacet, chovaly se zcela nedospěle, jako splašené teenagerky, které si jen plnily svůj sen bez ohledu na okolí a realitu, kterou ignorovaly. Obě za to tvrdě zaplatily. Prošly si peklem, které si jen málokdo dokáže představit. Byly dva roky v zajetí, izolované od svých blízkých, v cizím prostředí v zoufalých hygienických a zdravotních podmínkách. I kdyby nečelily fyzickému násilí, toto stačí.
Ex post nemá cenu dívky kárat, protože se jim dostalo poučení ve větší míře, než si zasloužily, ale nelze tuto hloupost pominout. Nejsou jediné toužící po té pravé exotice, po co nejhlubším přímém nezprostředkovaném poznání cizích kultur, které jim dokonce mohou připadat hlubší než naše, a jsou ochotné bláznivě riskovat. Na tom není nic špatného, pokud se ovšem dbá na základní bezpečnostní pravidla.
Zejména lidé okouzlení spiritualitou Indie však mají často domýšlivé přesvědčení, že jak to ve světě chodí, vědí lépe než média, která podle nich podléhají nenáviděnému systému a všemožně je straší. V tomto případě nestrašila.
Chtít však po nich, aby nesly náklady, jak zaznělo na sociálních sítích, je nesmysl. Chrástecká a Humpálová jen neodhadly situaci. Nikdy ovšem nelze předvídat všechny možnosti. Turisty, kteří se stali oběťmi teroristického útoku v tuniském muzeu, ani nenapadlo, že by se jim něco mohlo stát.
A stát je tu od toho, aby pomohl českým občanům, kteří se ocitli v cizině v nesnázích. Dělá to i u lidí, kteří tam jsou stíhaní, takže v takovémto případě je to samozřejmé.
Alex Švamberk
Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.