Virtuální prostor se plní jásotem prozápadních občanů. Mají důvod mít po čase dobrý pocit. I díky odpůrcům amerického konvoje. Nebýt mimořádného lomozu, který kolem průjezdu vytvořili proruští, pacifističtí a frustrovaní občané, patrně by do ulic a k dálnici nevyšly tisíce lidí jiného smýšlení.

Aktivním vítáním spojenců potvrdili, že neexistují pouze v průzkumu veřejného mínění, který dal opačné straně jen 17 procent. Mnohé tento spontánní projev občanských postojů překvapil. Mne taky.

Lidem s jiným názorem se to nelíbilo. Místopředseda KSČM Jiří Dolejš to v naší diskusi na Twitteru označil za „slzavé vítání mírotvorců z NATO“. Na sítích se sdílí post uživatelky Facebooku, že „stojí sama jak kráva mezi stovkami zrádců a americkejma vlajkama“ a musí „sama trpět posměšky kapitalistické lůzy“. Vyvolává uvolněný smích spoluobčanů, které takto počastovala. A jejich úlevné poznámky, že s námi to asi nebude tak zlé, jak se zdálo.

Politický komentátor by měl občas dělat ďáblova advokáta. Tak mi dovolte pár řádek v této roli.

Vztah současného prezidenta ke spontánním projevům občanských postojů definitivně utvořily protesty na Václavském náměstí pod vzletným heslem Děkujeme, odejděte! Víte, vážení čtenáři, kde vznikla původní výzva tohoto jména? Původní výzva tohoto jména vznikla v pražské kavárně Slavia. Tak proto. A během televizní krize začátkem roku 2001 zaplnilo Václavák přes 100 000 protestujících proti tehdejším dvěma velkým bossům – Miloši Zemanovi a Václavu Klausovi. Občané vítající US konvoj jsou svým množstvím proti tomuto počtu žabaři.

Mělo to tehdy pro oba aktéry opravdu nedozírné následky. Zeman v klidu dovládl jako premiér, pokusil se o Hrad, ale neuspěl. V čele státu deset let pobyl Klaus. Zeman ho později vystřídal – a poprvé volbou nikoli parlamentní, nýbrž všelidovou. Nyní opakovaně dává najevo své pohrdání občanskými projevy v ulicích, pokud nejsou v dalším kroku proměněny v tvrdé výsledky voleb.

A má naprostou pravdu.

Stačí se podívat na volební preference, které v současné době poskytují různé agentury včetně těch, u kterých to můžeme brát vážně. Pak v duchu vytvořit předpokládanou vládu. Dál se podívat na to, jestli bude, v nadsázce řečeno, s to vytvořit pevnou hráz kapitalismu a míru. S jistotou to prostě nezařídí.

Když se k tomu časem přidá dobře vybraný, výborně profinancovaný a fantasticky podaný kandidát na hlavu státu, kterého ve všelidovém hlasování nelze jinak než zvolit, pak je pravděpodobná hypotéza, že jednoho dne si na síti bude stěžovat někdo úplně jiný, že tu stojí sám jak kráva. Anebo jak vůl.