Očima Saši Mitrofanova: Jeho Nadpřirozenost

Jsem přesvědčen, že v našem mediálním a celkovém veřejném prostoru bylo neprávem opomenuto důležité vyjádření místopředsedkyně ANO Radmily Kleslové. Jak známo, prohlásila: „Pan Babiš je atypická osoba. Má takové schopnosti, které asi žádný z nás nemá. Myslím, že on není úplně přirozená bytost. Spíše nadpřirozená.“

Nemám potřebnou kapacitu uspořádat k věci filozofický seminář, ale chci postupovat vědecky. Slovník praví: „Nadpřirozená bytost (v ideal., nábož. pojetí a v pohádkách) vybájená, smyšlená osoba, dobrá i zlá, se zázračnými schopnostmi, nedostupná přirozenému rozumovému poznání. Víra v boha a jiné nadpřirozené bytosti je součástí idealistického světového názoru. Lidové bájesloví se hemží nadpřirozenými bytostmi.“

Poslední věta se mi však zdá být zavádějící. Svádí totiž k domněnce, že Andrej Babiš je buď anděl, či démon, anebo hejkal či vodník. Nemluvě o tom, že například vílou, což je další možnost, z genderového hlediska být ani nemůže. Tato cesta je ve skutečnosti scestí.

Dávnověk nabízí model faraón. Egypťané své panovníky chápali jako bytosti dvojí podstaty – božské i lidské současně. Zajímavý námět. Prosím jen, aby bylo zaznamenáno mé prvenství ve vznesení návrhu, že pyramida musí bezpodmínečně stát v Průhonicích.

Feudalismus vyvolává v paměti Krále Slunce. To ovšem nelze pojmout jako vzor, neboť může generovat nežádoucí narážky typu Šéf Řepka Olejka. Ale idea panovníka jménem Centrální Nákup I. stojí za zvážení.

Co tu máme dál... „Marx i já jsme vždy byli proti všem veřejným demonstracím ve vztahu k jednotlivým osobám s výjimkou pouze těch případů, kdy to mělo nějaký podstatný cíl; a nejvíce ze všeho jsme byli proti takovým demonstracím, které by se za našeho života týkaly nás osobně.“ Promiňte, omyl. Legitimaci má dávno odevzdanou, toto už na VUML nepotřebuje.

V hledání nadpřirozených bytostí nelze opomenout dlouholeté prověřené zkušenosti zakladatele čučche, jeho syna a vnuka. Nadosmrti si budu pamatovat epizodu z knihy o soudruhu Kim Čong-ilovi, jak ho přišel v pracovní záležitosti navštívit prostý soudruh z provincie. Soudruh Kim Čong-il během rozhovoru se soudruhem z provincie dokázal zároveň redigovat nově vydaný svazek Sebraných spisů soudruha Kim Ir-sena, řídit po telefonu podnik těžkého průmyslu a přemýšlet o osudech světové revoluce.

A teď vážně. Ilja Erenburg v knize vzpomínek Lidé, roky, život popisuje momentku v Itálii za Mussoliniho. Jeho známá mu říká, že když vidí všude kolem nápisy Duce! Duce!, chce se jí křičet. Pak se ale na něco zeptá policisty a zvedne přitom ruku ve fašistickém pozdravu. Podívá se na Erenburga a špitne: „Nezlobte se, musím...“